Onehdy jsem postával v automobilové zácpě, kde jsme se všichni posunovali jako hlemýždi. A tak jsem z nudy pozoroval proti mně se plazící auta a ženy řidičky, jak se tváří a co dělají, když jsou v koloně. Jsou jednoznačně praktičtější než muži! Navíc vůbec nevypadají, že by je kolona aut nějak znervózňovala.
Co všechno stihnou, než zařadí jedničku a posunou se o pár metrů dál? Jedna řidička kompletně zacloní čelní sklo a soustředěně se češe, druhá položí na volant nějaký necesér a maluje se, další kouří a každých pět vteřin kontroluje ve zpětném zrcátku, jak jí to sluší, jiná svačí – ovšem esteticky.
No a bych nezapomněl, tak při těchto vedlejších aktivitách ženy v klidu popojíždějí ve svých vozech a samozřejmě současně prakticky všechny neustále telefonují, hrají jakési „piškvorky“ na mobilu nebo se vehementně baví se svým spolujezdcem. Já si to vždy musím nějak přebrat přes gastronomii.¨
Jak to vlastně vypadá, když žena vaří? Je to stejné jako v autě? Je schopná dělat několik zcela odlišných činností najednou? Je! Žena, tedy schopná žena, vaří, přitom jedním okem kontroluje děti, aby se nespálily o sporák, samozřejmě telefonuje, čte si recept, během celého procesu vaření si průběžně odmývá špinavé nádobí, které nestojí za to strkat do myčky, pak, jen tak mimoděk, kontroluje čistotu záclon, upravuje ubrus, ptá se manžela, zda už konečně přišrouboval dvířka v koupelně, a přitom dává na stůl příbory a doplňuje slánku. No a pak přichází to nejpodstatnější – po této neuvěřitelné multifunkčnosti – žena pokládá ve správný čas na stůl skvělé jídlo. Já tedy v kuchyni i v koloně jenom tiše zírám!
