Co říkáte na tu muziku?
U jsem si vzala práek na bolest hlavy. Jetě horí je, kdy je tu techno, to skáču i s vrátnicí. Poslední dobou sem chodí na akce spousta lidí. Moná jetě víc ne o prázdninách. Nejhorí je, kdy je musím po konci akce vyhazovat.
Take se svět vrací do normálu?
Moná a moc rychle. Bojím se, e to zase patně dopadne. Na druhou stranu tu na vrátnici bylo během pandemie docela smutno. Občas někdo přiel do kanceláře. Občas jsme pokecali. Kadý byl ale hrozně opatrný. Zaplapánbůh ale za tu práci. Alespoň jsme měli z čeho platit nájem.
Teď si zase pokecáte dost, třeba kdy díky projektu Pragulic provádíte zájemce po místech, kde jste jako bezdomovkyně několik let ila...
Prohlídky mám kadé pondělí. Někdy dorazí dva lidi. Jindy celá skupina. Hodně lidí se zajímá o fárání a chtějí si ho také vyzkouet. To ale během prohlídek nedělám.
Fárání?
Tak říkám hledání věcí po kontejnerech. Vechno, co mám na sobě, jsem nala (ukazuje prsteny, náramky, náhrdelníky nebo třeba i chytré hodinky pozn. redakce). Lidé jsou váně hrozní. Vyhazují také jídlo. Nedávno jsem zase nala fungující autíčko na dálkové ovládání. Hned jsem ho rozdala. Nejčastěji fárám ve Stodůlkách.
Někteří lidé bez domova v popelnicích hledají i jídlo. Třeba tady na Staromáku byly asi koe bez turistů prázdnějí, ne?
Tady bych si z koe nevzala ani trdelník. Vak někteří lidé si z koů dělají záchody.
Změníme raději téma. Jak jetě lockdown lidé bez domova
proívali?
Zase se pro ně tolik nezměnilo. Nosili rouky a v tom největím lockdownu se museli v devět večer někam uklidit. Těko mohli zůstat doma, kdy domov nemají. Vznikaly proto různé hostely. Nebo bezdomovci spali na lodi Hermes. Tam ale dávají nejdřív fouknout. Nikoho pod vlivem tam nepustí.
Vy sama jste s alkoholem bojovala, viďte? Dáte si nyní třeba občas sklenku piva?
Ne! Piju jenom vodu nebo studený kafe. Alkohol mě vyřídil. Kolikrát jsem nemohla ani vstát a bránit se. Feáci mi třeba jednou na hlaváku ukradli i boty. Měla jsem delirium tremens. Chtěla jsem se zabít. Viděla jsem myky. Z minuty na minutu jsem to usekla. Dneska jsem na sebe pyná. Troku mě ale tve manel. Ten si občas pivo dá.
Kde jste se s manelem potkali?
Sedávali jsme na lavičkách, já a moje parta, on občas přiel, dal si cigaretu. Znali jsme se jako kamarádi. Jednoho dne mi chtěl feák ukrást batoh. To se mu ale nepovedlo. Já ho toti zbila. Venca to viděl a řekl: Sakra, tuhle babu chci. A já přila a řekla: Co ti brání? U jsme přes tři roky manelé. Jsme suprová dvojka.
Vídáte se dál s komunitou lidí bez domova?
Pořád. Třeba teď v létě, kdy jsem jezdila do práce na kole, tak jsem nejdřív zajela někoho z nich navtívit. Já se změnila, to ale neznamená, e budu měnit kamarády. S některými se znám u dlouho. Na ulici jsem byla od 14 let.
A se nedíváme jen dozadu, řekněte mi pro změnu plány do budoucna.
Přála bych si, aby mi konečně dali sociální byt. To by byl sen. Řízení nám zastavila pandemie. Měla jsem to podané v Letňanech, kde mám trvalé bydlitě. U jsme měli pomaličku, ale jistě hotové i papíry, a pak přila ta nejtvrdí pandemie a zavřely se restaurace i úřady. Zatím od července bydlíme v Kobylisích. Ale a dneska jsem poprvé spala v posteli. Trvalo, ne jsme ji sehnali.
