Může zvíře přenášet covid-19? Za určitých podmínek ano

Psí a kočičí miláčkové se s koronaviry musejí vyrovnávat také. Například kočky se potýkají relativně běžně s vlastními koronaviry. Mezi ně patří například infekční peritonitida, která se vyskytuje v jejich trávicím traktu. Zánět v trávicím traktu může zasáhnout i kočičí ledviny či mozek, není však známý žádný případ přenosu na člověka. Majitele domácích zvířat ale nyní straší pochopitelně i koronavirus.

„Ano, dotazy, jestli se pes, kočka nebo jiné doma chované zvíře může nakazit covidem-19, slýchávám já i kolegové poměrně často,“ řekl deníku Metro místopředseda Komory veterinárních lékařů Karel Daniel. Lidé proto někdy přicházejí do veterinárních ordinací s určitou mírou obav. Veterinář však takový strach vyvrací. Ve světě došlo prokazatelně k přibližně dvěma desítkám případů, kdy se u psů objevila nákaza covidem-19. Přenesení ze zvířete na člověka lékaři dosud neevidují. „Zvíře se může stát přenašečem viru na člověka v případě, že se mu vir dostane na srst například od nakaženého člověka a zvířete se pak dotkne někdo jiný. Je to stejné, jako byste se dotknuli předmětu, který předtím držel v ruce člověk s covidem,“ upřesňuje veterinář Karel Daniel.

Zvířecí epidemie Lidstvo se odedávna potýká s onemocněními domácích i volně žijících živočichů. Do Evropy se dostávají z Asie, ale také z Ameriky. Ptačí chřipka (virus H5N1) se objevil v roce 1995 u hus v Číně. Prasečí chřipka postihla v roce 2009 nejdřív Mexiko. BSE, nemoc šílených krav, postihla v Evropě nejvíc Velkou Británii v 80. letech minulého století u skotu krmeného masokostní moučkou.

To, s čím se veterináři dlouhodobě potýkají, jsou návštěvy klientů se zvířaty v době mimo akutní péči, a to s „nemocemi“, které nevyžadují okamžitý zákrok. „Kdybych měla namátkou vyjmenovat záležitosti, které se bez rychlého zákroku veterináře neobejdou, jedná se například o krvácení, blížící se porod, otravu, akutní dýchací problémy či otevřené zlomeniny,“ připomíná Radka Vaňousová, prezidentka Komory veterinárních lékařů. Jenže chovatelé přicházejí se svými miláčky do ordinací i během doby, kdy lékař drží pohotovost. Výjimkou nejsou psi či kočky s klíštětem nebo požadavek majitele na úpravu drápků.

„Počet veterinářů v Česku dlouhodobě klesá, úměrně s tím ubývá i těch, kteří vedle běžných ordinačních hodin udržují i veterinární pohotovost,“ připomíná prezidentka veterinární komory. „Pokud jsou ale lidé ochotní vydávat za takové v uvozovkách ošetření extra příplatek, tak proti gustu žádný dišputát,“ komentuje pohotovostní zkušenosti Karel Daniel. Veterinář podle něj, pokud zrovna neřeší opravdu vážný případ, neodmítne ani takové neakutní maličkosti.

Co může české veterináře těšit, je fakt, že už šestnáct let patří Česko k zemím, které jsou ze strany Světové organizace pro zdraví zvířat uznané jako země prosté této nebezpečné nákazy. To ale nezavdává příčinu k lehkovážnosti. „Vzteklina se i nadále vyskytuje v blízkosti našich hranic, samozřejmě i na jiných kontinentech, a vždy může hrozit nebezpečí zavlečení z ciziny. „Povinnost vakcinace psů, koček a fretek před cestou do zahraničí je dána zákonem,“ říká Vaňousová.

Přesto, že v současnosti žije stále víc koček i psů v Česku „usedlým“ životem, veterináři nicméně doporučují zvířata proti vzteklině i dalším nemocem pravidelně očkovat. Zvláště v případech, kdy chovatelé například objíždějí pravidelně nejrůznější výstavy a soutěže. Například současná proočkovanost českých koček proti vzteklině dosahuje momentálně asi čtyřicet procent.