metro.cz

Každej ví kulový. Upřímný dokument o kapele Chinaski otvírá staré rány

  5:50
Na pódiích při koncertech vypadali jako skvěle fungující parta, ale za kulisami to často bylo úplně jinak. O rozpadu kapely v roce 2017 se už napsalo mnoho, ale jediný ze zakladatelů Chinaski Michal Malátný, který je stále v kapele, musel řešit spory s kolegy i velmi dobrými kamarády hned několikrát. To vše je v dokumentu Každej ví kulový otevřeně ukázáno. Ale nejen ze strany Malátného, ale i té druhé.
Frontman kapely Chinaski Michal Malátný v dokumentu Každej ví kulový | foto: Repro BrainZoneMetro.cz

První část o dětském snu, kdy si Malátný s kamarádem Pavlem Grohmanem zakládali kapelu, je plná úsměvných historek, a hlavně archivních fotografií či záběrů. Malátný vypráví, jak hráli po zábavách: „Jezdili jsme ve staré dodávce, kde nebylo sezení, tak jsme si ukradli lavičku a mohli jsme vyrazit.“ První manažer skupiny Milan Pešík zase přidává historku, jak přemluvil Radima Hladíka, aby jim produkoval první desku.

Postupně se ale začínají rozebírat vztahy uvnitř kapely. Prostor tak dostává třeba Petr Rajchert, který byl tehdy velmi známý a mnozí ho považovali za frontmana, což Malátnému vadilo. „Já se snažil kapele pomoct. Michalovi jsem neubližoval, pro mě byl nejlepší kamarád, víc než moje holka,“ říká Rajchert.

Kolečko napjatých vztahů pak pokračuje ve fázi, kdy se vždy ambiciózní Pavel Grohman dostal do fáze, kdy podle Malátného jednou ke kolegům v kapele pronesl: „Musím si na vás dávat pozor, abyste mi nekazili moji práci.“ Malátný pak přiznává, že začal hodně pít a nebyl schopen na jednom pódiu s Grohmanem být střízlivý. Po smrti svého letitého kamaráda, který měl havárii na motorce, se ale těžce sbíral.

Poslední vlna rozepří se točí právě kolem zmíněného roku 2017. Respektive období předtím, kdy Malátný s Františkem Táborským se zbylými členy kapely nemluvili. „Proč to kluci udělali, možná jednou pochopím, ale nepochopím nikdy způsob, jakým to udělali,“ uvedl třeba ke svému odchodu saxofonista Štěpán Škoch.

Ale i mezi upřímnými reakcemi se najdou vtipné příběhy, jako když kapela nahrávala ve studiu Rockfield či na úplný závěr příchod uznávaného textaře, který poradí Malátnému v textu nové písně Dvě srdce vejpůl.

Jestli mohou diváci a fanoušci Chinaski něco ocenit, tak otevřenost, s níž všichni zúčastnění k natáčení přistoupili, ale i množství lidí, kteří do příběhu přispěli. Každopádně se ukázalo, že každej věděl kulový.

Režisér Bohoněk: Vážím si Michala, že řekl, že to buď uděláme na dřeň, nebo vůbec

Režisér Pavel Bohoněk stojí za dokumentem Každej ví kulový o kapele Chinaski. V rozhovoru pro deník Metro mluvil o tom, jaké bylo natáčení. 

Jak jste se k tomuto dokumentu dostal?
U zrodu stála Eva Jandlová jako producentka z firmy Dentsu a Martin Pokorný z BrainZone a celé to vznikalo jako PR komerční projekt pro televizi Prima, kde měl být výsledkem několik desetiminutových dílů jako promo na koncertní šňůru Chinaski. Během natáčení ale došlo k přerodu kapely, a tak jsme si řekli, že máme v ruce materiál, se kterým by se dalo udělat něco víc. Rozhodli jsme se tedy pro filmový dokument. Od té doby se do toho zapojila i kapela, kterou jsme předtím točili jen zvenku. Já se potřeboval dostat ke klukům až na dřeň, což se povedlo až po tom přerodu. Díky tomu vznikly velmi upřímné zpovědi všech aktérů.

Jak těžké bylo oslovit také bývalé členy včetně Petra Rajcherta?
Petr Rajchert se nabízel, protože on byl kdysi vnímán jako frontman. Bohužel Pavla Grohmana jsem nezažil, ale znám se s jeho synem Jáchymem, se kterým jsme i natáčeli, ale ve filmu není, protože byl tehdy malý kluk a jeho výpověď neměla takovou váhu.

Michal Malátný a František Táborský souhlasili, že bude vyznění tak upřímné?
Strašně si vážím Michala za to rozhodnutí, když řekl: Buď to uděláme na dřeň, nebo to nedělejme vůbec. Odsouhlasil koncepci, a byť ho to muselo vnitřně i bolet, tak do toho šel. Myslím, že teď ten dokument nechce ani vidět.

Čeho si z filmu vážíte?
Že jsme to dotáhli do konce. Pět let natáčet je peklo. My jsme ve střižně strávili v různých etapách skoro tři roky. Bylo tam i povzbuzování od kluků z kapely, kteří viděli, že se to posouvá dopředu. Celou dobu mi dávali pocit, že ta cesta je správná.

Autor: Pavel Urban Metro.cz
zpět na článek