Spousta dětí zažívá ve škole peklo. Co mají rodiče dělat, pokud jejich potomky někdo šikanuje?
Nejprve si s dítětem citlivě promluvit a bezpečně od něj získat informace, co se děje, proč ho trápí právě tento spolužák, proč mu ustupuje a bojí se ho. Pokusit se najít pojítka, co jako rodiče děláme možná špatně, že na toho spolužáka naše dítě takto reaguje. Pak mu nabídnout, jestli si o tom nepotřebuje s někým promluvit. Ze zkušeností vím, že se třetí osobě mnohem rychleji svěříme s tím, co nás trápí. Samozřejmě je potřeba kontaktovat školu. A následně začít dítěti posilovat sebevědomí, třeba najít zajímavý kroužek, aby poznalo, že škola není jediná realita a v jiných skupinách mu může být dobře. Dát mu příležitost zjistit, že i ono může být v něčem dobré.
Jak zvednout sebedůvěru těm dětem, které zažívají posměch kvůli vzhledu?
Ať už se šikana děje z jakéhokoli důvodu, je důležité trávit s dítětem co nejvíce času, to je potřeba zdůraznit. Výmluvy, že nemám čas, neberu, každý má čas a je potřeba si ho udělat. Dítě se dá vést k tomu, aby zdravěji jedlo nebo sportovalo, ale je třeba to dělat společně, jít mu vzorem. Každý člověk, když zažívá něco příjemného, tak si k tomu začne nacházet cestu, budovat vztah, začne si víc věřit a odchází sebevědomější.
A co „šikanátoři“?
Děti, které šikanují, si zaslouží stejnou pozornost jako děti šikanované. Dítě, které šikanuje, většinou reaguje na určitý typ lidí. Příklad, mám doma submisivní matku a otce agresora. Maminka začne popíjet kvůli tomu, aby zvládla všechny povinnosti, večer se opije, když už děti spí, aby utlumila bolest, aby si trochu ulevila. A dítě začne reagovat právě na submisivní spolužačky, protože mu nějakým způsobem „vadí“. Na druhou stranu má nějakou vnitřní potřebu je posilovat. Chce si ulevit od vlastní bolesti, ale nějakým, byť zvráceným, způsobem jako by tu druhou stranu chtěl něco naučit, pomoct jí.
Co se dá s takovým malým tyranem dělat?
Zase je potřeba zjistit, jaký typ dítěte si mládežník, který šikanuje, vybírá, jestli se ty typy shodují. To bude poukazovat na pozadí šikany. Pak bych doporučila jít cestou školního psychologa, aby na důvodu, proč se to děje, začal pracovat. Důležitá je samozřejmě i prevence, a pokud škola šikanu nezastírá a chce s tím něco dělat, má to velký účinek.
Jak si vybrat dobrého psychologa?
Pocitově. Dítě se musí cítit bezpečně, musí cítit otevřenost a přijímání. To stejné by měla pociťovat i druhá strana. Cesta by měla být oboustranná, pokud dítě terapeuta nepřijímá, hraje si s ním, je to zbytečný čas pro oba. Pak je lepší doporučit někoho jiného.
Je lepší jich vyzkoušet více?
To úplně nedoporučuji. Pokud vodíte dítě po psycholozích a zařízeních, přestává vnímat to, co se kolem něj děje. V takovou chvíli se psycholog nezkouší kvůli dětem, ale kvůli rodičům. Dítě pak může v odporu a z vyčerpání udělat tu chybu, že bude považovat prvního člověka, který se na něj mile usměje, za toho nejlepšího, což ale není záruka kvalitní terapie. Jestliže první psycholog klientovi nesedne a je tam cítit jakýsi vzdor, sám odborník by na to měl rodiče upozornit. Když už zkoušet, tak vyzkoušet v roli terapeuta muže i ženu. U jednoho může být cítit diskomfort. Pokud ale po terapiích migrujete, pak spíše hledáte někoho, kdo vám nejvíce ustoupí.
Co puberťáci? Mluvit s nimi není jednoduché.
Děti v pubertě jsou komplikované, ale kdo z nás nebyl, na to jako dospělí často zapomínáme. Přitom je to jednoduché, musíme s nimi mluvit na rovinu jako s kamarádem. Nejen puberťák musí vědět, že ať cokoli doma poví, rodiče ho budou mít rádi, přijmou ho a postarají se o něj, i když někdy v reakci na určité informace na dítě vyletí. Doma se děti musí cítit bezpečně. Do osmnácti let jsou jenom naše, zodpovídáme za ně. Důležité je, aby věděly, že cokoli doma povědí, rodiče je i tak budou mít rádi.
Udržet nervy na uzdě, když jsou děti drzé nebo odsekávají, je pro rodiče často těžké.
Přesto je komunikace vždy základem z obou stran. Děti dobře slyší na to, pokud jim rodiče vysvětlí, že často zvednou hlas proto, že se o ně bojí. Vždy klienty učím, aby se naučili vysvětlovat i svá špatná rozhodnutí, proč udělali chybu, a uměli ji vysvětlit. Zkuste dětem příště vysvětlit, proč jste naštvaní, říct jim, že máte prostě strach, jestli se s nimi něco neděje, a že to budete řešit spolu. Na to děti často slyší, že to není jen jejich problém, ale budete na to společně.
Jakého pravidla by se měli při výchově rodiče držet?
Milovat své děti se vším, co k tomu patří. Každý den si připomínat, že to, co mají doma, i když je to někdy štve, stvořili oni. Na to se zapomíná.