„Většinu učitelů hodně posunulo období covidu, kdy jsme byli nuceni technologie využívat víc než kdy dříve,“ potvrzuje Petra Ponczová, která přes 17 let učí děti kreslit na Základní umělecké škole Slavičín a je příkladem toho, že i výtvarná výchova může jít s dobou. „Technologie a internet se staly součástí života nás všech, proto jsou i ve školách běžně využívány,“ vysvětluje Ponczová. „Já je využívám primárně jako rychlý zdroj informací. Pokud mě během diskuse s dětmi napadne nějaký zajímavý příklad výtvarného řešení, téměř okamžitě jim ho můžu ukázat,“ pochvaluje si Ponczová a zároveň vyvrací domněnku, že představivost kvůli technologiím zakrní.
„Technologie vnímám jako nástroj. Když je člověk využívá k práci s kvalitním obsahem a hloubkou, jsou nám skvělým pomocníkem. Nabízí pestrou škálu variant, rychlých změn a možností, které se vyvíjejí velmi expanzivně,“ popisuje učitelka. „Pokud chceme využívat inovativní metody, musíme vystoupit z komfortní zóny a přemýšlet o věcech jinak,“ míní Ponczová.
Umělá inteligence
Prolnutí světa umění a technologií se nebála ani pedagožka Hana Švajdová, která již 24 let učí mladé hudebníky na Základní umělecké škole Žerotín v Olomouci. „Díky covidové době jsme začali hojně využívat možnost nahrávek výkonu i improvizací nejen na koncertě, ale i v hodinách,“ vypráví Švajdová. „Je to skvělé pro pozdější zpracování i poučení a také rodiče mají přehled o tom, kam směřujeme,“ vysvětluje Švajdová, která se během pandemie naučila vytvářet videa a nahrávat je na platformu YouTube, což nahrazovalo koncerty a živá vystoupení. „YouTube využívám také při zadávání těžších skladeb, abych si s žáky poslechla ideální interpretaci, žáci si sami vyhledávají on-line skladby i notový materiál pro doplňkové studium,“ říká Švajdová.
Obě pedagožky se technologie jako součást výuky používat nebojí a mohou tak být inspirací dalším učitelům. „Technologie mohou ohromně usnadnit práci, ale člověk se v nich může ztratit a zapomenout na svůj původní umělecký záměr. Je důležité to vyvážit a používat zdravý rozum. Talent je nenahraditelný, protože v sobě nese osobní výpověď člověka-umělce,“ myslí si Švajdová.
Z učitele žákem
Školství už podle ní těmto inovacím nakloněné je, ale ještě to bude dlouhá cesta. „Je důležité neustrnout, vybrat si, co je pro nás přínosem, a stále se učit. V technických směrech se už v současnosti učím od svých žáků a ráda si nechám poradit, jak s kterou novou technologií pracovat. Udržuje to partnerský přístup a také důvěru mezi námi,“ přiznává Švajdová. Ponczová naopak upozorňuje na možné negativní stránky: „Riziko spočívá v možné závislosti a také jejich využívání pro práci čistě na efekt. Ale toto se týká i tradičních technik. Proto je dobré dětem nastavit jakýsi vnitřní kompas pro rozpoznávání vhodných zdrojů informací a to je velký úkol pro nás rodiče i pedagogy.“
Opomenout nelze ani umělou inteligenci, nejnovější trend, který se začíná používat v čím dál tím více různých oborech. „Umění vytvořené umělou inteligencí vnímám jako výzvu. Je vzrušující sledovat, jak rychle se tato technologie vyvíjí,“ komentuje Ponczová. „Pro mě je to kuriozita, která může pobavit, ale skutečnou uměleckou hodnotu nemá, protože je neosobní, je to konstrukce, ne živé umělecké dílo,“ vnímá Švajdová.