Česká pobočka UNICEF dnes uveřejnila v pořadí již čtvrtou část výsledků sociologické studie Mladé hlasy, tentokrát na téma děti a společnost. Studie v intervalech několika let pravidelně mapuje postoje, názory a očekávání dětí v České republice. Šetření proběhlo v Česku už v letech 2001, 2008, 2017 a částečně i v době nouzového stavu v roce 2020. Jedná se o unikátní výzkum založený na osobních rozhovorech s dětmi, který umožňuje nahlédnout do myslí a životů českých dětí. Mladé hlasy si daly cíl identifikovat tužby a přání současné mladé generace a umožnit jí vyjádřit svůj názor. Data z části zaměřené na vztah dětí a společnosti odhalují, jak vnímají spravedlnost mezi lidmi, budoucnost Česka nebo komu nejvíce důvěřují.
"S nástupem nové vlády nastává ten pravý čas naslouchat dětem. Proto jsme se jich zeptali, co by vláda měla pro děti v Česku udělat. Odpovědi ukázaly, že děti společenské problémy velmi dobře vnímají. Zmiňovaly například, že by vláda měla zařídit méně chudých rodin a zvýšit plat matkám samoživitelkám. Myslely i na péči o postižené děti a zlepšení podmínek pro adopci,“ popisuje některé z odpovědí Pavla Gomba, výkonná ředitelka UNICEF ČR.
Zazněl také názor, že by vláda měla zařídit finanční pomoc neúplným rodinám a pomoci tomu, kdo to potřebuje. Neměla by ani dopustit, aby děti měly hlad. Mladá generace také chce, aby bylo vzdělávání příjemné, každý mohl chodit do školy a v ní se žáci dozvěděli více například o jiných národech a jejich náboženstvích. Vzdělávání přejí i dětem Africe, kterým by měla vláda na školu přispět. Měla by podle nich také zkrátit pracovní dobu jejich rodičům a ubrat násilí v televizi. Děti by si také přály města, která pro ně budou bezpečná – s menším počtem aut a „místo nich hřiště“. Objevilo se také přání, aby vládla zvládla prosadit levnější sladkosti nebo 3 měsíce prázdnin.
Budoucnost České republiky děti vidí optimisticky – téměř třetina z nich si myslí, že bude jejich země lepším místem pro život. Naději ve světlé zítřky mají častěji děti z rodin vysokoškoláků, jedináčci a potomci z příjmově silnějších domácností. Třetina dětí si myslí, že situace bude stejná a 14 % má dojem, že se život v ČR bude zhoršovat. Příčiny vidí nejvíce ve vládě, která nebude schopná řešit problémy, v horší ekonomické situaci a znečištění. Jednotlivé děti také jako problém uváděly pandemii covid-19, globální oteplování nebo zneužívání moderních technologií.
Více než třetina dětí má pocit, že jejich názory nejsou ve společnosti brány do úvahy. Dvě pětiny dětí si myslí, že je jejich názor brán v potaz dostatečně. Častěji se cítí do rozhodování zapojené děti z příjmově silnějších domácností (56 %), děti z příjmově slabších domácností výrazně méně (19 %). Více než polovina dětí se někdy setkala s nespravedlivým chováním vůči své osobě. Častěji takový zážitek uváděly více také děti z příjmově slabších domácností.
Polovina dětí si myslí, že se chováme spravedlivě k postiženým dětem, 20 % má pocit, že je tomu naopak. Dojem spravedlnosti mají méně často žáci z učilišť a frekventovaněji děti z velkých měst nad 100 000 obyvatel. Třetina dotázaných považuje chování společnosti k dětem jiných etnik za spravedlivé, méně ale děti z rodin, kde mají rodiče vysokoškolské vzdělání. Třicet procent dětí si myslí, že se k dětem jiných etnik chováme nespravedlivě – častěji takto odpovídaly starší děti a opět děti od rodičů z vysokých škol. V roce 2001 a 2008 byla stejného názoru polovina dětí, v roce 2017 už jen 38 %. K dětem z chudých rodin se chováme spravedlivě podle 41 % dětí, méně častěji tak smýšlí děti z příjmově slabších domácností. Třicet jedna procent dotázaných má pocit, že se k dětem z chudých rodin chováme nespravedlivě. Modelová studie výzkumného centra UNICEF přitom ukázala, že po pandemii hrozí chudoba až 35 000 dětem v Česku.
V místě bydliště se cítí bezpečně 9 z 10 dětí, pouze 7 % jich uvedlo, že „ne úplně“. Oproti roku 2008 se jedná o zlepšení – tehdy se v okolí domova necítilo bezpečně 21 % dětí. Děti z příjmově silnějších domácností měly pocit bezpečí silnější oproti domácnostem příjmově slabším. Méně bezpečně se cítí častěji dívky.
Čtrnáct procent dětí uvedlo, že se jejich příbuzný nebo kamarád stal obětí trestného činu. Nejvíce se dotázaní setkali s krádežemi, děti z Moravy je ale uváděly výrazně méně. Jednotlivě děti zmínily i domácí násilí nebo ublížení na zdraví. Většina se obětí trestného činu nestala – osobní zkušenost uvedlo 5 % dětí. V roce 2008 to bylo 16 %.
V představách třetiny dětí by měla ČR být bez kriminality a násilí. To si přejí s velkou převahou děti z učilišť. Třetina také chce ČR v lepší ekonomické situaci a bez bojů a válek. Dvacet dva procent dětí nechce znečištění životního prostředí – to nejčastěji akcentovaly děti na základních školách (29 %). Jednotlivé děti si také přejí Česko bez úplatků, kůrovce a rasismu, naopak by přidaly víc lesů a přírody, zlepšily bytovou situaci a zvýšily tresty za týrání zvířat. Téměř polovina dětí si myslí, že hlasování ve volbách je dobrým způsobem, jak situaci v zemi zlepšit. Nejčastěji tento pocit mají děti z rodin vysokoškoláků a nejméně děti, jejichž rodiče nemají maturitní vzdělání.
A komu děti důvěřují? Matce věří téměř všechny děti (94 %), otcové si vedou o něco hůř (82 %). Mají také silnou důvěru v lékaře (84 %) a učitele (71 %). Dospělým obecně věří více než polovina z nich, úplnou důvěru mají častěji děti z Prahy. Odpověď „moc ne“ uvedlo 9 % dotázaných, častěji se tato odpověď vyskytovala u dětí z neúplných rodin. Ve vládu věří pouze 1 % dětí, 27 % jich uvedlo, že „ani tak, ani tak“, 24 % dotázaných odpovědělo, že „moc ne“. Dvacet procent dětí uvedlo, že nevěří prezidentovi. Nedůvěru nejčastěji akcentovaly starší děti, z nich nejvíce gymnazisté. Důvěra v prezidenta v dětské populaci dle výsledků minulých Mladých hlasů postupně klesá – před dvaceti lety mu věřilo 31 % dětí, v roce 2017 už jen 17 %. Letos důvěru projevilo 11 % dětí. Naopak nadpoloviční většina dětí důvěřuje policii a více než půlka armádě. Armádě věří častěji chlapci. Církvi věří 14 % dětí, častěji jsou z malých obcí do tisíce obyvatel.
Každé páté dítě chce žít v dospělosti jinde – nejčastěji v USA, Velké Británii nebo v Kanadě. V odpovědích uváděly také Egypt, Chorvatsko, Japonsko nebo Jižní Koreu.
Sběr dat pro studii proběhl v červenci, srpnu a září 2021, celkem se zúčastnilo 426 dětí ve věku 9–17 let. Jednalo se o reprezentativní vzorek s ohledem na pohlaví a věk, s proporčním zastoupením krajů a velikosti obce, počtu členů domácnosti a vzdělání rodičů. Data byla získávána osobním rozhovorem s dětmi v jejich přirozeném prostředí. Pro řadu dětí to bylo poprvé, kdy se jich někdo vážně zeptal na jejich názor. Šetření pro UNICEF realizovala agentura STEM/MARK.
Zveřejňování výsledků výzkumu probíhá postupně po tematických blocích – dostupná jsou data o dětech a štěstí, škole a kamarádech nebo rodině. Následovat bude všeobecná informovanost dětí a poslední část výsledků průzkumu shrne, jak děti vnímaly a vnímají pandemii covid-19 a změny ve svém životě s ní související. Závěry průzkumu budou poskytnuty státním i neziskovým institucím za účelem přijetí změn a opatření, které budou mít na situaci českých dětí pozitivní dopad.
Podrobné výsledky letošního výzkumu a shrnutí výzkumů z let 2001, 2008, 2017 a 2020 najdete zde.
Infografika k výzkumu je k dispozici zde.
Zdrojová data z kategorie „Společnost“ jsou k dispozici zde.
UNICEF (Dětský fond OSN) pracuje ve 193 zemích světa, kde dětem zajišťuje zdravotní péči, výživu, pitnou vodu a hygienu, základní vzdělání pro všechny chlapce i dívky a ochranu před násilím a zneužíváním. UNICEF je jediná organizace OSN, jejíž činnost je financována výhradně z dobrovolných příspěvků. Na programy pomoci dětem jde 88,3 % všech získaných prostředků.
Pro více informací o výzkumu kontaktujte:
Lenka Čtvrtečková, Communication Officer, lctvrteckova@unicef.cz
Strážce streamu
