Příběh o sedmnáctileté Perly Sch., která v Terezíně provozovala prostituci, se dočkal divadelního zpracování. Komorní inscenaci pro čtyři herce režíroval Jakub Korčák. Zpracování spolku ArtWay mělo premiéru 19. října.
Jednoduchá scéna Jana Duška v Divadle Kolowrat výtečně vystihuje podkrovní prostor terezínského domu z roku 1943. Tam Perla za pomoci jednoho z Rady starších Pana L. žila a vlastně se i živila. Stačila jí jen postel a stolek. Na šňůře přes celý pokoj je vyvěšeno prádlo dívky. Židovský osud za války byl často zpečetěn kvůli transportům do koncentračních táborů. Právě věčný strach a nejistota prostupují i tímto dílem. Což umocňuje zmíněný pokoj, který měl výhled na hamburská kasárna, kam přijížděly a odjížděly transporty.
Silný motiv s pořadovým číslem na krku, který Židé dostávali před nástupem do transportu, symbolizuje trauma tehdejší německé zlovlády. Neméně působivé je čtení Perly z jejího deníku, kdy se divák dozvídá, jaké naturálie či drobné peníze dostala jako protislužbu za sex. Sonda do ženské duše ukazuje, jak křehká a silná může být žena. Přestože se u ní v pokoji pořád střídá Pan L., kamarádka Ludmila či německý letecký důstojník, často je také Perla sama se sebou nebo s krysou, která jí po odjezdu Lídy zbyla. Ani tak neztrácí pozornost publika.
NemilovanáReprízy v Divadle Kolowrat budou 23. listopadu a 13. prosince, v obou případech od 19 hodin. Režie: Jakub Korčák. Hrají: Martina Balážová, Lukáš Král, Milan Mikulčík, Dagmar Jegerová. |
Zhruba dvouhodinová inscenace by určitě hlavně v první části zasloužila zkrácení. Druhá polovina už dobře graduje, jen závěr je opět zbytečně prodlužován, když už je rozsudek postav vlastně všem jasný. Lustigův vytříbený jazyk převedený do často až filozofických dialogů funguje po většinu času výtečně, ale místy protahuje děj, což je přípustné v knize, nikoli na divadelních prknech.
Herecké výkony jsou vesměs kvalitní, bohužel však nevyrovnané. Martina Balážová v titulní roli Perly nesleze ze scény a dokáže utáhnout dle předlohy sebevědomou, energickou a vyspělou sedmnáctiletou dívku bez problémů. Pocity či starosti hravě střídá s vtipným nadhledem, kterým si v Terezíně udržuje lepší myšlenky. V roli Pana L. exceluje Milan Mikulčík, který se se svou nelehkou úlohou, kdy spolurozhoduje o osudech Židů, vyrovnává také s humorem. Jeho pasáže o Kryštofu Kolumbovi vyloudí úsměv na tváři, podobně jako vzpomínky na minulost. „Nic není na světě horšího než laciné šampaňské,“ pronáší například Pan L. v kontrastu s podmínkami v Terezíně.
Také Lukáš Král se popral s postavou německého důstojníka se ctí. Chladnost, nadřazenost a bezohlednost z něj byly cítit. Do mozaiky rozmýšlení a debat o životě vnáší tehdejší nacistickou vizi, kterou je třeba si jako odstrašující připomínat. Jen mladá Dagmar Jegerová v roli Ludmily poněkud utrpěla tím, že měla vedle zkušenější Martiny Balážové ztvárnit její vrstevnici a spolu s ní filozofovat. Jenže to dohromady nefungovalo. Jegerová měla představovat nevyzrálost a dětskou naivitu, ale mezi herci vybočovala. Sice se snažila, ale těžko se jí dala slova o životě a smrti věřit. Její věčně utrápený výraz také kontrastoval s uvolněnou Balážovou až nezdravě.
Inscenace Nemilovaná je jako celek zdařilá. Téma hrůzy druhé světové války nesmí být zapomenuto a s propracovaným textem z pera Arnošta Lustiga je ještě naléhavější.
