A není to tak dlouho, co z úst domácích politiků poprvé zazněla slova vítač a kývač. Po vzorů nacistů a komunistů naši samozvaní lingvisté vedle vymýšlení novotvarů mění či posouvají význam známých slov. Třeba takové sluníčko; místo žlutého kotouče na nebi prý znamená... vítače a kývače!
Ze slovníku cizích slov vyčtete, že imigrant je přistěhovalec. V Česku jsou desetitisíce imigrantů slovenských, ukrajinských či vietnamských; v tvořivé interpretaci demagogů imigrant rovná se příslušník hordy přičmoudlých mladíků, kteří na pláži vyběhli z loďky a rozutekli se evropskou krajinou. O užitečnosti struktur typu Nadace Jedličkova ústavu či Lékaři bez hranic pochybuje málokdo, nově ale pojem neziskovka značí nemakačenky tyjící z našich daní.
„Říkalo se, že duch lidský nezná hranic... Avšak ani prázdná slova neznají hranic... vznášejí se ve vzduchu jako houbové výtrusy; snášejí se k zemi, aby se uchytila a rozmnožila... Čechové, nastojte! Není prázdných slov. Jsou jedovatá slova, která se odívají v hnědou košili, slova, která se mění v lands- knechty a obuškem vytloukají svobodné myšlení z hlavy.“ Jak aktuální jsou tahle slova Karla Poláčka z roku 1934!
www.martindanes.com
