Vincenc Kummer už jako student hrával v řadě renomovaných bigbandů, jazzových uskupení či v brněnské filharmonii. Po přesunu do Prahy začal spolupracovat s československou jazzovou elitou – od Laca Decziho přes Emila Viklického až po Jiřího Stivína. Nakonec si vysloužil i angažmá v Orchestru Karla Vlacha, kterého obdivoval už od studentských let.
„My jsme na Vlachovi prostě vyrůstali. Kapela po roce 1945 hrála se stejným swingem jako americké big-bandy. Znal jsem ty nahrávky tehdy ještě z gramofonových desek Supraphonu s 45 otáčkami snad všechny zpaměti,“ vzpomíná Kummer v knize Medvědí stopou.
Sedmdesátá léta pro něj byla dekádou prožitou v prostředí československého showbyznysu. S Orchestrem Ladislava Štajdla doprovázel Karla Gotta a s Velkým orchestrem Pragokoncertu všechny tehdejší hvězdy pop-music. Ve spolupráci s těmito orchestry natočil nespočetnou řadu televizních programů i nahrávek.
„V knize se čtenáři dočkají mnoha zajímavých historek z této doby. Věřím, že je pobaví, i když se nejedná o žádný bulvár,“ říká Kummer.
Další kapitola Kummerova pestrého života se začala psát v roce 1981, kdy se rozhodl emigrovat do Švýcarska. V Curychu začínal prakticky od nuly, ale nakonec se mu podařilo získat angažmá ve Widder Baru, kde měl možnost zahrát si s plejádou amerických jazzových hvězd, jakými byli Tony Scott, Slide Hampton či držitelka tří cen Grammy Dee Dee Bridgewater.
„Někdy uprostřed 90. let za mnou také přišli, jestli bych si nechtěl zahrát na zkouškách nějaké mladé začínající jazzové zpěvačky z Kanady. Samozřejmě jsem řekl proč ne. Jmenovala se Diana Krall a za pár let už z ní byla jedna z největších hvězd jazzového světa,“ vzpomíná Kummer na setkání s dámou, která letos poprvé vystoupí i v moravské metropoli.
Po čtvrtstoletí stráveném v zemi helvétského kříže se s manželkou rozhodli pro návrat do rodného Brna, jelikož hudební scéna ve Švýcarsku začala upadat a možností hraní ubývat.
„S potěšením jsem zjistil, že Brno je kulturní město. A ve srovnání s Prahou je městem kulturně velmi přehledným. Na hudební scéně se může pyšnit festivalem JazzFestBrno či skvělou filharmonií,“ hodnotí Kummer.
Rozhodnutí o návratu se ukázalo jako dobrá volba. V domácím prostředí se otevřela řada příležitostí a nyní hraje společně s mladšími kolegy třeba v uskupení Two Generation Trio i se svými vrstevníky. Jeden z nich, kytarista Milan Kašuba, v České televizi okomentoval Kummerovu knihu: „Má takový spád, že jsem ji přečetl na jeden zátah.“
