Na dálnici D1 ztratíme ročně v kolonách miliony hodin

Před devatenácti lety měly Česko a Polsko zhruba stejný počet dálničních kilometrů. Asi pět set. Letos jich má Česká republika necelých 1300 (desítky kilometrů vznikly díky přejmenování rychlostních komunikací na dálnice). Poláci se blíží k 3300 kilometrům a dalších 1500 kilometrů autostrád se tam momentálně staví. Poláci rozjeli výstavbu dálnic před rokem 2012, kdy se v zemi konalo fotbalové Euro, a zatím se jim daří tempo udržovat.

Polovina sedí v autech 48 Téměř padesát procent Čechů se v současnosti „přibližuje“ do zaměstnání vlastním autem. Jen pro porovnání: v polovině 80. let minulého století se v tehdejším západním Německu dopravovalo za prací vlastním autem denně kolem 65 procent pracujících. Veřejnou dopravu momentálně využívá v Česku k cestě do zaměstnání necelých třicet procent obyvatel.

„Nejde jen o hlemýždí tempo výstavby dálniční sítě, které se stává mezinárodní ostudou,“ říká Helena Horská, hlavní ekonomka Raiffeisenbanky. Nedávno se pokusili ekonomové této banky spočítat, jak současná rekonstrukce hlavní dálnice D1 a pomalá výstavba ostatních úseků škodí české ekonomice. „Dé jedničkou projede denně mezi Prahou a Brnem více než 46 tisíc automobilů,“ říká Horská. Při stávající modernizace se tato vzdálenost prodlužuje o půl hodiny denně (místo 105 minut na 135 minut).

„Za jediný den tak všichni řidiči na tomto úseku prosedí navíc více než 23 tisíc hodin, za rok je to přes osm a půl milionu hodin,“ vypočítává Horská. V přepočtu na produktivitu práce, která v Česku představuje podle Českého statistického úřadu 550 korun na hodinu, přijde ekonomika o více než miliardu korun ročně. „Pokud v autě sedí více než jedna osoba, ztráty se načítají dál,“ doplňuje ekonomka banky.

Hlemýždí tempo Na prvních 21 kilometrů D1 vjela auta v červenci 1971. Do roku 1989 dostali řidiči nejvíc kilometrů dálnic v roce 1980: 63,3 kilometru. Socialistické tempo výstavby dálnic se podařilo překonat jen v roce 2009: 69 nových kilometrů. V roce 2018 se česká dálniční síť prodloužila o celé čtyři kilometry.

Přes uvedené problémy jsou na tom čeští řidiči relativně dobře. „V kolonách prostojí například lidé dojíždějící do hlavního českého města necelých třicet hodin ročně,“ říká Igor Sirota z ÚAMK. To znamená, že na oltář svého pohodlí položí více než tři pracovní směny za rok. Ale třeba v Los Angeles, které je na tom celosvětově nejhůř, pročeká každý řidič ročně více než sto hodin, v New Yorku a Moskvě asi devadesát.

V roce 2019 zůstává Česko bez přímého dálničního napojení do Rakouska a Polska. Do Německa lze dojet z hlavního města přímo jen přes Plzeň a Ústí nad Labem, také na Slovensko vede jediná dálnice, navíc dobudovaná ještě do roku 1989.