Spotřeba pitné vody na hlavu nedosahuje v Česku ani devadesáti litrů za den. Do tohoto čísla se započítává veškerá její spotřeba, bez ohledu na to, jestli je to doma, nebo v práci. Skutečná průměrná spotřeba na jednu osobu tak může být ve skutečnosti mnohem nižší, nežli udávají statistiky.
Voda na dlažbě
Hodně vody proteče v průmyslu, ale také přes nejrůznější servis, který poskytuje každé město. V létě se jedná například o kropení ulic, jež snižuje přízemní ozon v ulicích, omezuje výrazně prašnost a celkově upravuje mikroklima ve městech. „Kropení-mlžení se musí provádět z hygienických důvodů pouze pitnou vodou, protože se vytváří jemný aerosol, který kolemjdoucí vdechují,“ vysvětluje Barbora Lišková, mluvčí Technické správy komunikací hlavního města. Stejná voda se používá i na vysokotlaký splach ulic při čištění.
Většina jde do kanálu5 Jen tolik procent pitné vody v domácnosti použijeme opravdu na pití. „Zbytek jde na osobní hygienu, splachování, praní, mytí nádobí a další provoz,“ říká Jakub Hořický, zakladatel projektu Český ostrovní dům. Ten se snaží vrátit část spotřebované vody zpět třeba na splachování. |
„Uvažovalo se o využití průmyslové vody, která musí také splňovat určité hygienické podmínky. Problém je ale s distribucí, tato voda nemá dost odběrních míst,“ dodává Lišková. Podobně jsou na tom hasiči.
Obce, především ty menší, mají vybudované požární nádrže, odkud lze při větších zásazích čerpat vodu nutnou k hašení. „V cisternách máme vodu z nadzemních i podzemních hydrantů,“ potvrdil Metru Martin Kavka, mluvčí pražských hasičů. „V hydrantech je normální pitná voda,“ upřesnil Tomáš Mrázek, tiskový zástupce Pražských vodovodů a kanalizací.
Podobné je to v dalších činnostech. Drahou vodou se v myčkách umývají auta, zavlažují zahrady, pitná voda teče v městských kašnách. Jde o to, že historicky neexistuje infrastruktura, která by umožňovala v jednom potrubí distribuovat vodu určenou k pití a v jiném vodu vyčištěnou jen pro splachování, kropení či úklid.
Češi jsou šetřílci
|
Soběstačnost má smysl
Úsporná řešení lze aplikovat zatím spíš u rodinných domů. „Náklady na vybudování alespoň částečně energeticky soběstačného domu, který využije jak dešťovou vodu, tak část spotřebované pitné vody zrecykluje pro druhotné použití, se mohou zvýšit v porovnání s běžnou stavbou asi o dvacet procent,“ říká Jakub Hořický, zakladatel projektu Český ostrovní dům. Letos vyrostou na Šumavě u Lipna dva vzorové rodinné domy, které řeší jak energetickou, tak „vodní soběstačnost“.