Po chodnících se řítí metráky sdílených kol a koloběžek. Kdy zabijí prvního chodce?

Cyklistka na úzkém chodníku na jednom z mostů přes Vltavu v Praze. „Na růžovým kole po chodníku jezdit smím,“ argumentuje blondýna arogantně, když jí chodci vytýkají, že se má přesunout do vozovky.

Neznají předpisy?
S vědomostmi o silničním provozu bývají cyklisté, podobně jako jezdci na skutečných i elektrických koloběžkách, na štíru. I když většina z nich má řidičák. Zákony posuzují koloběžku jako jízdní kolo. Spadají tedy pod paragrafy 57 a 58 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Pro koloběžkáře z něj vyplývá, že v silničním provozu musí dodržovat stejná pravidla jako cyklisté.

To mimo jiné znamená, že nesmějí jezdit po chodníku, stejně jako nesmějí jezdit přes přechod, ale kolo či koloběžku jen vést. Pokud je například na vozovce vyznačený cyklopruh, jsou povinni jet v něm. Jenže policisté většinou koloběžkáře na chodnících „nevidí“. Zdá se, že vyhlášku neznají ani oni sami.

„Těžko říct, jestli může nebo nemůže jezdit po chodníku, my v tom moc jasno nemáme, kam to vlastně zařadit,“ říká upřímně policista u pražského Masarykova nádraží při kontrole zahraničního turisty na koloběžce. Jenže pravidla existují a jsou jasná. Materiál pod názvem Metodika ke kontrole jízdních kol vybavených dodatečně pomocným motorkem (motorová koloběžka) a jízdních kol s elektrickým motorkem vznikl v srpnu 2020 a vytvořilo ho ředitelství služby dopravní policie Policejního prezidia České republiky.

Odborníci přes dopravní bezpečnost se ale na užívání vratkých koloběžek dívají přísněji než policie. „Zvláště děti berou elektrokoloběžku jako hračku. To už neplatí. Koloběžky jsou už na úrovni motorových vozidel. Lidé, kteří na ně stoupnou, jsou prostě řidiči,“ říká českobudějovický krajský koordinátor Besipu Václava Kovář.

Smrtící kinetická energie
Jak ukazují pražské statistiky, pouhých pět procent cyklistů, které policie nachytá při jízdě na chodníku, dostane pokutu. Zbytek hříšníků trestají policisté domluvou.

To, co si málokdo uvědomuje, je nebezpečí, které rychle jedoucí těžké elektrokolo či koloběžka představuje z hlediska své váhy.

Jak deník Metro zmapoval hmotnosti sdílených dopravních prostředků v hlavním městě, pohybují se od dvaceti do téměř čtyřiceti kilogramů. Těžká elektrická kola a koloběžky jsou ale nebezpečné, i když nejezdí. Pokud by na sebe třicetikilový bicykl svalilo malé dítě, nemuselo by to odnést jen modřinami, ale i těžkým zraněním či ještě hůře.