Během pandemie museli majitelé pronajímaných bytů řešit problémy, které náhlá koronakrize přinesla. Například to, že nájemník musel kvůli lockdownu zůstat doma a nemohl vydělávat. Najednou mu nezbývaly peníze na nájem.
„Počet neplatičů narostl během krize znatelně. Po vypuknutí pandemie jsme evidovali téměř osm procent neplatících nájemníků s vyššími dluhy než obvykle,“ upozorňuje na stav v této oblasti realitního byznysu Martin Březina ze společnosti UlovDomov. Přitom před příchodem covidu se počet neplatičů a dlužníků pohyboval do jednoho a půl procenta.
Do hry vstoupil i fakt, že před virem převyšovala poptávka nájemníků, nyní je silnější, a to leckde znatelně, nabídka bytů. Nebyli turisté, prázdné zůstávaly především byty pro krátkodobý pobyt typu Airbnb.
Důvěřuj, ale prověřuj
|
Také ubyli studenti vysokých škol, kteří si ve skupinách pronajímali větší byty, z Česka zmizeli i zahraniční pracovníci. „Před pandemií si mohli pronajímatelé vybírat, nyní trvá hledání nového nájemníka ne dny, ale týdny,“ vysvětluje Martin Březina.
S problematickým hledáním nových nájemníků souvisí i větší šance, že pronajímatel vezme na byt prvního, kdo se ozve, ale vybraný nájemník bude problémový. S koronakrizí se leckomu omezil přísun peněz. Proto se snaží, aby mu majitel bytu snížil platby, případně odmítne platit vůbec, je totiž bez prostředků.
Jenže – snížený příjem nájemce není zákonným důvodem pro neplacení nájemného nebo placení jeho části. „Důvodem pro slevu z nájemného je třeba vada bytu, kterou nájemce pronajímateli oznámil, nikoli fakt, že nájemce aktuálně nemá prostředky,“ připomíná Pavel Řehulka ze serveru JakPronajimatByty.cz.
Jak nenaletět slibům a být si víc jistý, že bydlení shání poctivý nájemce, a ne šizuňk, který realitu vybydlí a ještě zmizí bez placení? Zajímavou inspiraci bychom mohli najít například v sousedním Německu.
„Je tam oficiální ratingová databáze nájemníků, kam se může majitel bytu podívat a posoudit, jestli o podnájem žádá spolehlivý klient,“ říká Michal Skořepa, ekonom České spořitelny. Je to sice na dobrovolné bázi, klient musí dát souhlas se zveřejňováním své nájemnické historie, ale zase ví, že bude mít větší šanci si pronajmout dobré bydlení, a ještě ušetří. Údaje o nájemcích si v současnosti u nás sice realitní kanceláře shánějí, ale mají přístup jen do veřejných zdrojů. Jak ten či onen člověk bydlel, jak platil, či neplatil, nebo jestli po něm zůstával zdevastovaný byt, dozvědět se to velkou možnost nemají.
„Pronajímatelé mají samozřejmě nejraději dlouhodobě platící nájemníky. Takoví mají navíc šanci, že nebudou muset platit dejme tomu dvacet tisíc měsíčně, ale majiteli bytu postačí patnáct, protože to bude jisté peníze a nebudou se muset před způsobenými škodami bránit vyšším nájmem,“ uzavírá ekonom Skořepa.
