Podle řady odborníků se jedná o značně diskutabilní výhodu. Ta nás udržuje v kategorii technologicky zaostávajících regionů Evropy. „V devadesátých letech se mi němečtí podnikatelé svěřovali s obavami, že když jednoduchou výrobu přesunou do levného Česka, zakonzervují si i oni sami málo vyspělou produkci,“ říká Miroslav Zámečník, hlavní analytik České bankovní asociace. Němci se podle něho báli, že hlavně jejich věda a vývoj, „zamrznou“. Německu se mezitím podařilo posunout ekonomiku mezi ty nejmodernější. Ta česká se ale stále často zakládá na výrobcích, které nepotřebují takzvané high-tech technologie. Spoléháme spíš na levné pracovníky z východu. Nové lidi shánějí hlavně stavební a strojírenské podniky, místo aby investovaly prostředky do nejpokrokovějších technologií.
Na Rumuny nemáme
|
„Řada firem se zjevně snaží co nejdéle držet dosavadního modelu levné produkce s vysokým podílem málo kvalifikované práce za nízkou mzdu,“ rozebírá stav Michal Skořepa, makroekonomický analytik České spořitelny. Svědčí o tom údaje z úřadů práce. Z téměř tří set tisíc pracovních míst nově ohlášených českými firmami tři čtvrtiny jsou určeny pro zaměstnance s maximálně základním vzděláním. „Tlaky na trhu práce donutí tyto firmy dříve či později udělat místo těm, které už pochopily, že musejí investovat do automatizace spojené se zaměstnáváním menšího množství pracovníků s vyšší kvalifikací,“ říká Skořepa.
Na produkci s minimálním ziskem upozorňuje také Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu. „Stačí se podívat, kolik masa jde do zahraničí, kde se následně porcuje, balíčkuje a vrací se na náš trh. Přidaná hodnota a vyšší zisk však zůstávají v cizině,“ podotýká Prouza.
