Výuka na dálku je zátěží pro obě strany – učitele i školáky

Až tohle skončí, přestanu se na učitele zlobit. Názor, který občas mezi rodiči zazní. Potvrzuje to maminka chlapce ze čtvrté třídy. „Jsme s manželem oba doma na home office a jsme docela hodně vytížení,“ říká paní. Skloubit zaměstnání, byť v jiném prostředí, a ještě částečně suplovat učitele, to je prý hodně velká psychická zátěž. „Paní učitelka posílá vždy úkoly rozepsané podle předmětů, syn to vypracuje a pošle e-mailem zpět. Teď dává třídní dohromady žáky ze třídy na dálku do malých skupin a budou látku probírat i přes Skype,“ dodává matka čtvrťáka. 

Někteří rodiče si ale myslí, že škola děti přetěžuje. „Máme kluky ve čtvrté a páté třídě, myslím, že toho mají až moc, škola by mohla ubrat,“ řekl deníku Metro otec dvou synů. Ti dostávají úkoly jen přes e-mail, vždy na týden dopředu. „S dcerou teď probíráme násobilku, kterou už bude potřebovat celý život. Říkám si, jestli jsem opravdu schopná jí to tak dobře vysvětlit,“ říká Andrea, máma školačky ze druhé třídy z Dobrušky. 

Cvičení rozesílají dětem také třeba ze zájmových kroužků a „zušek“. „Z gymnastiky nám poslali odkazy na videa se sestavami, aby to dcera doma cvičila a nevypadla ze cviku,“ dodává Andrea. Výjimkou nejsou ani zadání z kroužků malování. 

Na domácí vyučování je naopak zvyklá Lucie Růžková. S vlastními dětmi i těmi z dalších rodin se doma učí pravidelně už dva roky. Jak skloubit práci z domova a učení dětí ji nezaskočilo, je to pro ni běžný stav. „Děti jsou zvyklé, že je čas, kdy já pracuji, a čas, kdy se učíme. Velká část toho, co dělají, vychází z jejich vnitřní motivace,“ říká Lucie. 

Když je prý baví počty, věnují se jim celý den, jindy se zase věnují kreativním úlohám. „Věřím, že pro běžné rodiny je to velká zátěž. Stát se ze dne na den takzvaně domškoláckou rodinou bez toho, aby si to člověk svobodně vybral, je skutečně náročné,“ říká Lucie. Dodává, že jejím dětem nyní scházejí parťáci z domácího vyučování, jsou zvyklí v domácí škole trávit až čtyři dny v týdnu. 

Sestřička na stomatologii Martina z Benešova má teď doma dva syny. Devatenáctiletý se učí sám, čeká ho maturita. Víc práce je s tím mladším, třináctiletým. „Úkolů je každý den celkem dost – buď výpisky do sešitu, nebo cvičení na vyplnění, posílá je učitelce e-mailem. Myslíme ale oba, že úkolů je adekvátně, zatím to zvládá on i já,“ říká Martina. 

„Snažím se žáky nepřetížit, nejobtížnější je zkoordinovat rodiče,“ říká učitelka Nikdo na to nebyl připravený, přiznává učitelka z Brna, která učí na základní škole.   Jak jste si poradila s učením na dálku? Hodně se inspiruji na facebookové stránce Učitelé+, kde každý přidává nějaké zkušenosti. To, jak to dělám já sama, nemusí být ten nejideálnější recept. Využíváte k učení mobilní aplikace, nebo třeba Skype? Já osobně využívám aplikaci Škola on-line. S rodiči jsem se domluvila, že úkoly na každý den pošlu vždy den předem. Jak vám pak žáci zasílají vypracované úkoly? Úkoly nemusí posílat zpět, nevyžaduji to po nich. Vše si společně zkontrolujeme, až bude vyučování obnovené. Když mi sem tam někdo úkol pošle, samozřejmě se na něj podívám a pošlu zpět s komentářem. V čem je dálková výuka psychicky náročnější než normální školní provoz? Asi nejnáročnější je příprava, co žákům poslat, to mi trvá dlouho. Je to i domluva s rodiči, na co si mají dát při vysvětlování případně pozor. Těžké je to i zkoordinovat, protože každý rodič chce něco jiného. Někdo jen on-line, někdo práci z učebnice a tak dál. Někteří rodiče si nyní stěžují, že škola děti přetěžuje. Možná někteří učitelé dohánějí, co předtím nestihli. Osobně dávám na každý hlavní předmět jen jeden krátký úkol denně na procvičení už probrané látky. Například na výtvarnou výchovu úkoly nezadávám.