Světlo světa spatřil Anton Günther 5. června 1876 v Božím Daru, kde se narodil jako druhý syn nepříliš zámožného návrháře výšivkových vzorů Johanna Günthera. Otec, který dokázal zplodit deset dětí, si na jejich živobytí k nízkému platu přivydělával muzicírováním na zábavách v hostincích v Božím Daru i nedalekém Oberwiesenthalu a Anton ho přitom od mala často doprovázel.
Postupem času se od doprovodu vypracoval k samostatnému hudebnímu projevu a nakonec i k vlastní tvorbě. Nejčastějšími tématy jeho písní, psaných v krušnohorském německém dialektu, byly láska k domovu a přírodní krásy Krušných hor, a díky tomu většina z jeho téměř půl druhé stovky písní brzy zlidověla.
Původně chtěl být lesníkem, ale na otcovo přání se v saském Buchholzi vyučil v té době přece jen lépe honorovanému řemeslu litografie. Přijal místo u c. & k. dvorního litografa Antonína Hasse v Praze. Objevil zde i novou možnost, jak si přivydělat, a začal tisknout pohlednice s notovým záznamem a textem svých písní doplněných malým obrázkem.
Ve výrobě těchto „písňových pohlednic“ pak pokračoval i po svém návratu do Božího Daru po otcově smrti v listopadu 1901 a jeho věhlas pak díky poště brzy přesáhl hranice rodného kraje.
Těžce nesl změnu poměrů
Postupně se stal celebritou uctívanou prostými horaly po celém Krušnohoří i uznávanou tehdejší vrchností. Hned dvakrát, v letech 1906 a 1907 se mu dostalo cti zpívat před posledním saským králem Fridrichem Augustem III. a v roce 1908 se svými písněmi vystoupil při průmyslové výstavě na Klínovci před arcivévodou Karlem Františkem Josefem Habsburským, který se po smrti Františka Josefa I. v listopadu 1916 stal jako Karel I. posledním českým králem a rakouským císařem.
Podobně jako devět milionů mužů z habsburské monarchie byl i Anton Günther po vypuknutí první světové války povolaný do armády a odeslán na srbskou frontu, kde utrpěl zranění nohy střepinou z granátu a vrátil se domů, jenže po válce už nic nebylo jako dříve.
Günther dost těžce nesl změnu poměrů, kdy už nebylo tak snadné docházet za výdělkem přes hranice do Saska a „doma“ v nově vzniklém Československu ho trápila národnostní nesnášenlivost. Když pak ve 30. letech celé Krušnohoří těžce ochromila světová hospodářská krize, vzal si necelý rok po svých šedesátinách 29. dubna 1937 život.
Pomník i na nečekaném místě
Kult, jemuž se Anton Günther těšil, po jeho úmrtí zdaleka nepominul, a k jedinému pomníčku, který byl vztyčený za jeho života v rodném Božím Daru, rychle přibývaly další. První z nich byl vysvěcený už 5. června 1937 v Olbernhau, do konce roku 1938 jich už bylo zřízeno dalších osm a dnes jich německá Wikipedie uvádí rovných padesát, z nichž sedm bylo zřízeno po roce 2000. Najdeme je nejenom po celém Krušnohoří a ve Vogtlandu, ale i na místech, kde bychom je nečekali, například v rakouském Klosterneuburgu.
Na české straně Krušných hor bylo Antonu Güntherovi zasvěceno pět pomníčků. První a jediný, který byl postavený za jeho života, byl slavnostně odhalený v den jeho 60. narozenin 5. června 1936 na náměstí v Božím Daru. Po druhé světové válce a odsunu zdejších obyvatel byl v roce 1945 zničený a obnovení se dočkal až po změně režimu.
Rekonstruovaný pomník, vysvěcený při oslavách 115. výročí Güntherova narození 1. června 1991, zdobí původní bronzová deska z roku 1936, o níž se až do roku 1990 předpokládalo, že byla po roce 1945 zničená.
Na vysvěcení přišlo 600 lidí
S podobným osudem se potkal i památník „Günther-Ruh“, který v roce 1938 nechal asi půl druhého kilometru severně od centra města Vejprt zřídit vejprtský podnikatel Karl Walter Schmidl. Pietní místo působivě vkomponované do skalnaté stráně nad pravým břehem hraniční říčky Polavy a slavnostně vysvěcené 3. července 1938 bylo v roce 1945 kompletně zničené a k jeho obnovení došlo až po roce 2010, kdy byly po letech pátrání objeveny jeho zbytky. Na slavnostním vysvěcení renovovaného památníku 3. července 2013 se pak sešlo těžko uvěřitelných šest stovek lidí!
Obnovy až po roce 2000 se dočkal i v roce 1945 zničený památník Antona Günthera, zřízený na jaře 1937 na náměstí dnes už zaniklé obce Pohraniční (Reizenhain) nedaleko Hory svatého Šebestiána na Chomutovsku, a také básníkův pomník postavený v roce 1938 pod rozhlednou na Růžovém vrchu nad městečkem Hora svaté Kateřiny na Mostecku. K obnově posledního z pěti Güntherových pomníčků na území současné České republiky, postaveného v roce 1938 v blízkosti tehdejší chlapecké školy v Bublavě, dosud bohužel nedošlo.
Stezka po krušnohorském pomezí
S originálním nápadem, jak uctít památku nejslavnějšího krušnohorského básníka a pěvce, přišli na počátku 90. let minulého století dva dnes už nežijící členové Krušnohorského spolku z Johanngeorgenstadtu Reinhart Heppner a Günther Adler. Z jejich iniciativy byla s finanční podporou Euregia Egrensis vyznačena přeshraniční okružní turistická stezka, která spojuje celou řadu míst spojených tak či onak s působením či jménem Antona Günthera.
Projít si celou „Stezku Antona Günthera“ zabere i zdatnému chodci nejméně dva dny. Vydá-li se od básníkova hrobu na božídarském hřbitově proti směru hodinových ručiček, navštíví nejprve nejvýše položené město Německa Oberwiesenthal, pak vystoupá na nejvyšší horu Saska Fichtelberg, sejde kolem Güntherova pomníku v osadě Ehrenzipfel do Rittersgrünu, odkud putuje po saské straně státní hranice do Johanngeorgenstadtu, kde se vrátí do Čech a přes Potůčky, Horní Blatnou, Bludnou a Hřebečnou dojde do Božího Daru, kde svou pouť zakončí u nejstaršího pomníku Antona Günthera.
