Šedesátistupňový rozdíl. Rekordy na „meteorce“ ve Svratouchu stále odolávají

Když na konci čtyřicátých let meteorologové vybírali vhodnou lokalitu pro stavbu profesionální pozorovací stanice ve Žďárských vrších, nemohli vybrat lepší místo. Na vrcholku kopce Otava v nadmořské výšce 734 metrů se dají zaznamenat opravdové extrémy. Mezi minimální a maximální teplotou panuje více než šedesátistupňový rozdíl.

Že podhorské podmínky dokážou být nevyzpytatelné, pocítili minulou sobotu na vlastní kůži i návštěvníci, kteří se s provozem jedné z osmatřiceti profesionálních meteorologických stanic Českého hydrometeorologického ústavu v rámci každoročních dnů otevřených dveří přišli seznámit.

Hodinu před polednem rtuť jednoho ze záložních teploměrů umístěného v meteorologické budce vystoupala na téměř 15 stupňů Celsia, aby o pár minut později s příchodem studené fronty doprovázené přívalovými srážkami a silným větrem s nárazy atakujícími hranici 20 metrů za sekundu spadla prakticky na polovinu.

Není to však nic, co by na kopci nad Svratouchem neznali. Je to jen slabý odvar toho, co přístroje zaznamenaly 17. ledna 1955, kdy ze severozápadu sotva čtyři roky starou budovu bičoval vítr s maximálním nárazem 45 m/s. Ani ty nejznámější tlakové níže posledních let tento rekord nepřekonaly.

Rekord nepřekonal ani Kyrill

Třeba Kyrill v lednu 2007 ofoukl stanici rychlostí „jen“ 40 m/s. „Je to takový hukot, že v noci člověk nezamhouří oka. I když je dům zateplen a má novou střechu, vítr dokáže obtékáním budovy vytvořit takový zvuk, jako když vám pod okny jede vlak,“ říká při prohlídce stanice návštěvníkům pozorovatel počasí Milan Gregor.

Lopatky anemometru neboli přístroje pro měření rychlosti větru se tady prakticky nezastaví. A pokud ano, jsou tři pozorovatelé, kteří se na stanici v celodenním nepřetržitém režimu střídají, v pozoru. „To už je svátek, když se zastaví. Říkáme si, jestli to není porucha,“ vypráví vedoucí stanice Luboš Paseka, který zde pracuje od roku 1985.

Sobotní nárazy větru před blížícím se příchodem studené fronty však návštěvníky od prohlídky stanice neodradily. Lidé se například dozvěděli, že stanice jede v takzvaném kombinovaném režimu, tedy že 12 hodin je obsluhována pozorovatelem a přes noc je přepnuta do automatického režimu. „Na stanici jsme však 24 hodin denně i kvůli hlídání a ostraze objektu,“ ujistil jeden z provázejících pozorovatelů.

Na stanici, odkud první synoptická zpráva telefonicky odešla do Prahy 13. července 1951 ve 13 hodin, měl pozorovatel v minulosti i byt. Dostat se totiž v zimě do půl kilometru vzdáleného Svratouchu bylo někdy takřka nemožné. Bez služebních běžek nebo skútru se tady neobejdou. „Když byl rok, že napadlo metr a půl sněhu, neotvírali jsme ani bránu a lezli jsme přes plot,“ vzpomíná Milan Gregor na zimu v roce 2006, kdy 17. února napadlo 151 centimetrů sněhu, což je zdejší sněhový rekord.

Zatím dlouho nepřekonaná zůstává minimální teplota, kdy rtuť teploměru spadla ve Svratouchu na minus 30 stupňů Celsia. Ani horká léta v posledních letech nedokázala prolomit opačný extrém. Plusová teplota 33,9 stupně Celsia z 23. července 1983 zůstává také nepřekonaná. „K překonání rekordu chybělo jen pár desetin,“ dodává Gregor.

Stanice procházela a prochází neustálou modernizací. V roce 1953 zprávy o stavu počasí do pražských Komořan začaly odcházet přes vysílačku, která předávání zpráv zrychlila a zdokonalila. Tu později vystřídal dálnopis a dnes zaměstnanci Českého hydrometeorologického ústavu vše odbavují přes internet.

Na klasické teploměry však stále nedají dopustit. Slouží pro případ, že by citlivá čidla selhala. „Tady je klasická meteorologická budka, ve které máme záložní a kontrolní teploměry. Už tady nemáme žádné zapisovače. Většina měření už dnes funguje automaticky, ale samozřejmě ta záloha být musí, kdyby se elektronická čidla porouchala,“ dodává Paseka.

Údaje o teplotě, vlhkosti, atmosférickém tlaku vzduchu, směru a rychlosti větru, výšce základny oblačnosti a další dnes z automatických čidel odcházejí samy, aby je spolu s daty z radarů, družic a ostatních stanic zpracoval superpočítač, na kterém je pak vypočítání regionálního předpovědního modelu Aladin.

Dohlednost až 160 kilometrů

Ne na všechno jsou však čidla vhodná, a proto pozorovatel v průběhu dne každou hodinu sestavuje a odesílá do Prahy speciální zprávu. Změť čísel, která laikovi nic neřeknou, v sobě zahrnuje stav počasí, průběh počasí během poslední hodiny, celkovou oblačnost na obloze, dohlednost a podobně.

Kam všude během roku ze střechy stanice její zaměstnanci dohlédnou, zajímalo nejednoho návštěvníka.

„Jeseníky, Králický Sněžník, Orlické hory, Krkonoše, Jizerské hory, Ještěd, Bezděz a občas bývají vidět i vrcholky Českého středohoří, které jsou ze Svratouchu vzdálené kolem 160 kilometrů,“ vypočítává Luboš Paseka oblasti viditelné ze Střechy Evropy, jak se tituluje tři kilometry vzdálený zámeček Karlštejn.

I proto si výjimečnou lokalitu v roce 1963 vyhlédl Astronomický ústav v Ondřejově, který odtud pořizuje snímky padajících bolidů.

Meteorologická stanice ve Svratouchu Denní extrémy (1951–2022) ● maximální teplota: 33,9 stupně Celsia (27. července 1983) ● minimální teplota: – 30,0 stupňů Celsia (9. února 1956) ● nejvyšší rychlost větru: 162 km/h (17. ledna 1955) ● nejvyšší srážky: 130,8 mm (3. srpna 2014) ● nejvyšší sněhová pokrývka: 151 cm (17. února 2006) Roční průměry (1991–2020) ● teplota vzduchu: 6,9 stupně Celsia ● úhrn srážek: 785,5 mm ● sluneční svit: 1 622,9 hodiny Nadstandardní činnosti ● měření výparu vody z vodní hladiny ● v rámci automatizovaného imisního monitoringu měření přízemního ozonu, polétavého prachu a těžkých kovů (měření čistoty ovzduší a srážek začalo ve Svratouchu v roce 1971) ● od roku 1963 fotografování bolidů pro Astronomický ústav v Ondřejově a monitoring slunečního záření pro Solární a ozonovou observatoř Hradec Králové