Dvě galerie, které sídlí v areálu automatických mlýnů v Pardubicích, v sobotu odpoledne společně otevřou tři nové výstavy. Přinášejí díla uznávaných středoevropských umělců, věnují se zpětnému pohledu na dějiny, kritizují farmaceutický průmysl, nazírají na ženskou nahotu nebo se věnují lidskému chybování, řekli dnes novinářům zástupci galerií.
Výstava Postprizma se nachází ve dvou patrech Gočárovy galerie a prezentuje velké množství umělců ze střední Evropy. Je zpětným pohledem na minulé dekády. "Jsou tady díla generací výtvarníků, kteří tvořili v druhé polovině 20. století a v 21. století. Jsou to umělci ze středoevropského prostoru, Polska, Slovenska, Německa. Po dlouhé době je to první mezinárodní výstava, přivezli jsme díla světově uznávaných umělců, jako je Magdalena Abakanowiczová nebo Roman Opálka," řekla Michaela Johnová Čapková z Gočárovy galerie.
Galerie se v nových prostorách hodlá rozkročit za hranice regionu. Mezi vystavenými díly jsou komponované fotografie, které svými znaky připomínají negativní historické okamžiky. Diváci si při nich rozpomenou na dívku z Vietnamu, která běží nahá s dalšími vyděšenými dětmi po cestě po napalmovém útoku, křičí a pláče. Jiný snímek zase diváky zavede do koncentračního tábora do Osvětimi.
"Nové prostory navrhované Josefem Gočárem nás předurčují k tomu, abychom se nezaměřovali jen na náš region, který nechceme opomíjet, ale otevíráme se i středoevropskému kontextu," řekla Johnová Čapková.
Galerie disponuje jedenáctimetrovou stěnou, kde umělecká díla prezentuje. Tentokrát tam jsou stovky zvětšených pilulek různých tvarů a barev, každá má na sobě jedno slovo v angličtině, akcentuje a kritizuje farmaceutický průmysl. Česko-kanadský autor Marek Schovanek do nich vtiskl slova jako například hřích, válka, vztek, marnost nebo lenost. Dají se číst jednotlivě nebo spojit v náhodné věty.
V horním patře výstava Postprizma například pracuje s ženskou nahotou, lidé tam uvidí něco jako ženský budoár, v jeho středu je postel a realistická socha ženy.
Výstavou o jednom díle je Intervence, má podobu zvlněného předmětu, který visí u stropu galerijní knihovny. Gabriela Těthalová se v něm věnuje cyklickému pojetí času, což je fyzikální, teologická a filozofická teorie. Dílo je konglomerátem citací, které se k tématu vztahují. Zobrazuje třeba tři Grácie, starověký mýtus o třech bohyních. "Ukazuje, jak se různé řecké báje v našich životech opakují, a my je přitom nevnímáme jako archetypální příběhy," řekl kurátor Gočárovy galerie Filip Jakš.
Galerie Gampa, která disponuje menšími prostory, otevírá výstavu CZ2: Vize pro budoucnost. Je vyvrcholením semestrální práce 150 českých a zahraničních studentů vysokých škol. V galerii se rozprostřela celá Česká republika. Letecké snímky jsou nalepené na 130 dveřních rámech. Studenti na nich představují velká sídla a jejich vize, jak v nich zlepšit život.
Návrhy na mapě nabízejí vize pro společnost, ekologii, dopravu nebo urbanismus. Když například skončí uhelné elektrárny, studenti navrhují vyřazené chladicí věže lze vrátit přírodě a zvířatům. Málo využívané hrady se by se mohly stát cenově dostupným bydlením. Hospodaření s vodou je dalším tématem, kolem Pardubic tak někdo navrhl, aby vznikly rýžové plantáže.
"Nápady se mohou zdát šílené, kontroverzní, věříme, že se o vizích spustí diskuse a najde se realizovatelná cesta. Udělali jsme důkladnou analýzu problémů a potenciálů Česka a porovnávali v rámci Evropské unie," řekl jeden ze spoluautorů vizí Šimon Knettig.
