metro.cz

Počasí v Praze

2 °C / 6 °C

Pátek, 28. února 2020. Svátek má Lumír.
Jiří Hofman, vedoucí městského informačního centra
Dalších 8 fotografií v galerii
Jiří Hofman, vedoucí městského informačního centra | foto: Metro.cz

Napustili zbraň hromadného ničení

3. listopadu 2019  5:31
Boj na život a na smrt. Vodní příkop pevnosti Terezín zažil v létě velkolepou bitvu. Počkat! Terezín je vodní hrad? Ne, to jen do pevnosti skupina nadšenců opět pustila řeku Ohři. Ač se na to skoro zapomnělo, řeka je s Terezínem neodmyslitelně spjata.

To se takhle jednou potkali u piva nadšenci do historie. Jedna parta se stará o obrovské, více než 200 let staré pevnostní město Terezín a druhá parta má La Grace – věrnou repliku plachetnice z druhé poloviny 18. století. Vznikl tak nápad uspořádat velkolepou bitvu. A aby měla show šťávu, rozhodly se tyhle dvě party napustit vodní příkop, ve kterém přes 150 let nebyla voda. (Pokud tedy nepočítáme povodně v roce 2002 a 2013.) Letos to bylo už potřetí, kdy na město nedaleko soutoku Labe a Ohře zaútočili piráti. Tentokrát u toho byl i magazín Metro. Víc než bitva nás ale zajímalo, jak funguje stovky let starý zavodňovací systém.

Do archivu!
Pevnost byla založena roku 1780 Josefem II. Jméno městu císař udělil na počest své matky, císařovny Marie Terezie. V roce 1790 byla pevnost schopna obrany. Jejím účelem bylo chránit přístupové cesty, kterými během prusko-rakouských válek postupoval nepřítel. Zdejší děla dostřelila až na kilometr a půl vzdálenou dálnici té doby – na Labe. Posádku pevnosti mělo v době války tvořit asi 11 tisíc mužů. Masivní pevnost budila respekt. „Byla to taková zbraň hromadného ničení 18. století. Stačilo, aby nepřítel věděl, že ji máme,“ říká Jiří Hofman, vedoucí městského informačního centra. Právě Hofman byl jedním z těch, kteří stáli za nápadem námořní bitvy.

Fotogalerie

„Zašli jsme do Vojenského historického archivu v Praze, kde jsou plány pevnosti Terezín, a našli jsme něco jako návod k obsluze stavidel. Německy hustě popsaný manuál radí, jak příkop napustit, kdy ho napouštět, kolik vody v něm má být,“ vypráví vystudovaný historik, zatímco nás vede do nitra opevnění. Ve zděných temných chodbách na člověka dýchne historie. Prach a roky staré pavučiny napovídají, že lidé do těchto míst moc nechodí.

V malých místnostech nalézáme šestnáct asi metr vysokých železných zařízení, ze kterých trčí kliky. Ačkoli rumpály nejsou původní, unikátní na nich je to, že se jimi ovládá stovky let starý zavodňovací systém. Ten byl opraven nejen díky místním nadšencům, ale také „díky“ živelním pohromám, které Terezín zasáhly. „Šlo o sérii oprav. Po povodních 2002, budování protipovodňových opatření města a opravy po povodni 2013. Opravy stály stovky milionů a netýkaly se jen stavidel, ale vždy se jimi podařilo malinkou část vodního systému obnovit,“ upřesňuje Hofman. 

Díky rekonstrukci stačí jen párkrát otočit klikami a obranný vodní systém se opět aktivuje. Přesně tak jako v 18. století… Tedy skoro. Tehdy bylo potřeba přehradit vedle tekoucí Ohři. K tomu sloužil most, který vedl přes řeku do takzvané Malé pevnosti. Do podélných otvorů umístěných po celé délce mostu byly ve dvou řadách spuštěny dřevěné fošny, jež přehradily tok řeky.

Do obranných prvků pevnosti Terezín byla podstatným způsobem začleněna řeka.

Do obranných prvků pevnosti Terezín byla podstatným způsobem začleněna řeka.

Vojáky nahradili dobrovolní hasiči
V současnosti je hladina řeky kvůli místnímu jezu vyšší – stačí jen zatočit pákami a hektolitry vody se začnou valit do příkopu. Ale pozor. Zdymadla lze otevřít jen některá. Jinak bude malér. Systém je rozdělen na tři části. První zdymadla pouští vodu do příkopu podél Ohře (zde byla o prázdninách bitva), druhá slouží k napuštění sedmikilometrového příkopu, který vede podél skoro celé pevnosti. Třetí zdymadla pouští vodu do bohušovické kotliny. V ní jsou nyní sklady, zahrádky nebo židovský hřbitov.

Dokonalá pevnost

  • Pevnost byla vystavěna na samém konci éry bastionových opevnění podle návrhů pevnostní školy ve francouzském Mezières a představuje ve světovém měřítku špičkový pevnostní systém.
  • Kromě viditelných prvků opevnění a zavodňovacího systému je pevnost chráněna také rozsáhlým systémem podzemních chodeb. Ten obsahoval komunikační galerie, odposlechové chodby (pro sledování podzemních prací nepřítele) a minové větve určené k odpálení.
  • Zemní val nahradil dřívější kamenné hradby, které nebyly schopné odolat palebné síle děl. Jak název napovídá, je tento na 30 metrů široký val tvořen převážně hlínou. Čelní i zadní stěny jsou obloženy cihlovým pláštěm, jenž spolkl většinu z několika desítek milionů cihel, které byly na stavbu pevnosti spotřebovány.
  • Děla, jež bránila příkopy, používala náboje typu kartáč. Byl to hrozen kuliček nasypaný do pouzdra. Účelem byl „brokovnicový efekt“ – tedy na blízko zabít co nejvíce vojáků nepřítele.
  • Proč tvar hvězdy? Cílem ostrých tvarů byla možnost bránit prostor těsně před opevněním po celé jeho délce boční palbou. Dříve budované čtvercové či kulaté věže před sebou vytvářely hluchý prostor, kam obránci nemohli střílet a kde tak mohl útočník například umístit nálož. U špičatého bastionu naopak nezbylo žádné místo, do kterého by nemířila nějaká zbraň.

Pirátská bitva se letos odehrála v sobotu 17. srpna. S napouštěním příkopu začali terezínští dobrovolní hasiči v noci ze čtvrtka na pátek. „Příkop se úmyslně napouštěl velmi pomalu, aby se to na řece neprojevilo. Takže celková doba napouštění byla zhruba 20 hodin. Za bojové situace by to bylo mnohem méně,“ vysvětluje Hofman. Na ploše 30 tisíc metrů čtverečních bylo v sobotu v průměru 1,2 metru vody.

Zatímco atrakce potěšila návštěvníky bitvy, obyvatele zdymadel spíš vytočila. V tunelech tu totiž žijí nutrie. Ty spuštění vodního systému na pár dní vyplavilo. Zvířat však v příkopu žije více. Kus od zdymadel se v příkopu pasou koně a v umělé strouze, která vede kolem celé pevnosti, pro změnu žijí ryby. V minulosti byl příkop přehrazen, ale vznikalo v něm bahno, protože dešťová voda neměla kam odtéct, a pevnost začala být podmáčená. Strouha musela být zase zprůchodněna a voda v současnosti příkopem opět protéká.

Vysoušení příkopu ale není žádná moderní novinka. Místo, kde se letos v srpnu odehrávala námořní bitva, bylo odvodněno a přehrazeno i v minulosti. Zhruba v polovině 19. století si zde totiž 42. polní pluk rakousko-uherské armády zřídil polní hospodářství. Do té doby byl tento příkop v terezínské pevnosti jediným trvale zaplaveným. Dosud je na zdi nápis, který připomíná, že zde Infanterie Regiment N°42 měla svou zahrádku. 

Komentáře

Hlavní zprávy

Hrát o Voskovcovi s Werichem je od nás drzé, říká Matoušek

Matoušek (vlevo) a Kočárník v roli Wericha
vydáno 28. února 2020  17:41

Dílo Jiřího Voskovce a Jana Wericha měli rádi odmalička. A tak už při studiích připravili Daniel Matoušek a Tomáš Kočárník inscenaci Hovory V+W, kterou...  celý článek

Branické divadlo začne svou novou kapitolu už za dva týdny

Branické divadlo.
vydáno 28. února 2020  14:27

Nový nájemník Branického divadla se představí veřejnosti 14. března pod názvem Divadlo Bravo. O šest dní později zde proběhne premiéra inscenace Mimjové,...  celý článek

Vracejí rozbité věci do života. Otevírají i kamennou pobočku

Jan Charvát
vydáno 28. února 2020  11:50

Dosud projekt fungoval jen jako web, nemohli ho proto využívat lidé, kteří se na internetu nepohybují. Například senioři, kteří nyní mohou osobně zajít do...  celý článek

Řešíme teď, jestli máme méně létat, ale internet je horší

Kateřina Smejkalová
vydáno 28. února 2020  8:36

V pohodlí domova či z práce nakupujeme od počítačů, aniž často přemýšlíme, co vše je za snadnou a rychlou dodávkou věcí nebo jídla. „Málokdo přemýšlí...  celý článek

Vaše fotky z Prahy

Máte pro nás zajímavý tip nebo Vás něco trápí a my Vám můžeme pomoct?

Napište nám