Skleněná fasáda Nové scény Národního divadla od architekta Karla Pragera v sousedství starobylé budovy má své příznivce i odpůrce i v současnosti. Extravagantní tvary a také skleněné obložení doplňující budoucí rekonstrukci Invalidovny už také vyvolávají emoce.
Emoční moderna
|
„Co se architektonického pojetí týká, nic proti tomu nemám,“ říká přední český sklář Zdeněk Lhotský, který v Železném Brodě navázal na tradici sklářství Stanislava Libenského a jeho ženy Jaroslavy Brychtové. Libenský se částečně podílel na dotvoření fasády Nové scény ND. Lhotský v přípravné fázi konzultoval některé otázky ohledně vy- užití skla pro fasádu Invalidovny. „U Invalidovny mám spíš pocit, že se kolem ní všechno strašně dlouho táhne už od povodní v roce 2002 a před každými volbami vždy někomu poslouží jako dobré píár, a zase se nic nestane,“ komentuje Lhotský. Z moderní architektury v Praze ho prý víc dráždí vnější prosklená schodiště odbavovací haly hlavního nádraží, jejichž spoluautorem byl i jeho učitel Libenský. „Člověk ale dneska už neví, jestli si to nevymyslela nějaká komise,“ říká Zdeněk Lhotský.
Starobylé a moderní, to je i něco, co se dá dobře skloubit i podle architekta Jaroslava Huňáčka. Ten se výrazně podílel na rekonstrukci historického jádra Jihlavy. „Viděl jsem pár povedených věcí, v minimalistickém pojetí, třeba v Londýně, a pokud to autor takového díla nepojme ve stylu „tak tam něco přilepíme a uvidíme, jak to dopadne“, nejsem proti,“ komentuje obecně sepětí starého s novým jihlavský architekt. Funkční a jednoduchá, i velmi moderní, dostavba k dávnému slohu je podle něho přijatelnější než hledání nějakých tvarů, které se snaží původní styl kopírovat nebo napodobit.
Strážce streamu
