Carlo Capalbo: Noc před pražským maratonem nikdy nespím

Co plánujete pro letošní sezonu?
Naším cílem je běhat nejen v Praze, ale i v regionech. Tento rok bude znovu půlmaraton v Olomouci, kde se pokusíme získat známku IAAF. Potom by byla Olomouc mezi nejmenšími městy, která tuto známku kvality mají. Další závod bude v Ústí nad Labem, kde máme velkou podporu. A tento rok plánujeme také závod v Českých Budějovicích. Další kandidáti jsou Ostrava a Karlovy Vary.

Připravujete nějaké další novinky nebo překvapení?
Před květnovým maratonem bude v Praze světový kongres AIMS (asociace mezinárodních maratonských běhů). V týdnu před maratonem tady bude 200 až 250 účastníků z celého světa. Myslím, že tyto akce jsou dobré pro image naší země. Další významnou věcí pro celou zemi je výročí 60 let od chvíle, kdy Emil Zátopek vyhrál tři zlaté medaile na olympijských hrách. K tomuto výročí budeme mít výstavu.

Pražský maraton byl v minulém roce velmi úspěšný. Je zde pořád co zlepšovat?
Ano, byl velmi úspěšný. Ale pořád je moc věcí, které by se daly zlepšit. Nejsem nikdy zcela spokojený. To je ale dobré, protože aspoň máme práci.

Jak to všechno začalo První běh organizovaný společností Pražský mezinárodní maraton odstartoval v červnu 1995. Tehdy proběhlo Prahou 1500 závodníků. Letošního půlmaratonu se zúčastní jedenáct tisíc běžců. „Náš záměr byl vytvořit tradiční městský maraton podobný těm, které se běhají v New Yorku, Berlíně či v Londýně. Kromě pořádání maratonu jsme navíc chtěli propagovat zdravý, aktivní styl života mezi lidmi všech věkových kategorií, koníčků a zaměstnání,“ říká Carlo Capalbo. Půlmaraton se v Praze běhá od roku 1999. Letos se tedy běží už počtrnácté.

Co je podle vás největším úspěchem pražského maratonu?
Když vidím lidi usmívající se a užívající si to. Možná to není moc profesionální, ale pro mě je to úspěch. Když vidím běžet děti s úsměvem od ucha k uchu, tak mám radost také.

Když byste měl říct jednu věc, která dělá pražský maraton tak úspěšným a oblíbeným, co by to bylo?
Jedno slovo – kvalita. Neustálá snaha o dosažení vysoké kvality. Protože všichni mají rádi kvalitu. A já si myslím, že důvod, proč této kvality vždy dosahujeme, jsou hlavně lidé, kteří pomáhají s organizací a kteří se účastní.

Když jsme spolu mluvili loni, říkal jste, že jste ještě žádný z běhů pražského maratonu neběžel. Změnilo se něco, nebo se chystáte letos některý ze závodů běžet?
Není to možné. Hlavně u pražských závodů totiž noc před nimi nespím. Takže po tom by ani nezvládl běžet. Ale jsou i kratší závody, než je půlmaraton. Ale momentálně nemůžu ze zdravotních důvodů.

Můžete popsat, co děláte a prožíváte během závodů? Jste nervózní, nebo si to užíváte?
Naším úkolem je vše připravit. Takže třeba noc před konáním maratonu máme vytvořené skupiny, které projíždějí přidělené části tratě. Pak se většinou ve čtyři hodiny ráno, kdy se dodělá stanoviště na Staroměstském náměstí, sejdeme na malé občerstvení. Pak jdu na chvíli domů, ale už nespím. Jen se umyju a připravím na závod. A v osm hodin jsem zpátky na trati a kontrolujeme naposledy, zda je vše připraveno.

A co během samotného závodu?
Ideálně bych měl být ve VIP zóně a věnovat se našim hostům. Ale ve skutečnosti to tak úplně není. Protože když odstartuje hlavní závod, je tady ještě celá řada doprovodných závodů. A u těch může dojít k problémům. Například když se děti rozběhnou na výstřel, který ale nepadl ze startovní pistole, tak křičím: stop, stop, zastavte se. A tak podobně. (směje se)

To musí být bláznivé...
Ale krásné.

U půlmaratonu jste ohlásili útok na světový rekord. Co by jeho dosažení znamenalo pro vás?
Je to velká věc. Ale hlavní otázka není, co znamená pro mě, ale pro Prahu. Když se zaběhne, bude o Praze vědět celý svět.