Nejen Praha, ale i jiná česká a slovenská města bývala před rokem 1989 městy podchodů. Mám na mysli ta zastřešení, která chránila chodce před padajícími římsami, omítkou a dalšími stavebními prvky chátrajících budov. Byla v Praze místa, kde se člověk narodil a pod takovým i „střechami“ chodil až do dospělosti.
Můžete mít na stav společnosti názor, jaký chcete, ale zastřešené chodníky a celé ulice, už dnešní děti vlastně vůbec neznají. Nechytejte mě za slovo, určitě je najdete. Ale že bychom chodili Prahou zastřešenou dřevěnými lešením s lepenkou na zastřešení průchodu, podchodu a průlezu, to už opravdu ne.
Přesto mé srdce zaplesalo, že když jsem na Smíchově, na rohu Arbesova náměstí a ulice Pavla Švandy ze Semčic (mimochodem, v čísle 13 tu vyrůstali herečtí bratři Vladimír a Michal Dlouzí) jsem na jeden takový dům narazil. Zastřešení, či spíše podsíťování pláště domu, je daleko od sloupů a bednění předlistopadových časů, ale je tady. Nekritizuji to, nechválím to, jen konstatuji. Tak si to taky vyfoťte. Kdo ví, jestli to brzo nezmizí. Počítám, že vstupu Česka do eurozóny se to nedožije…
