Dostat se do olympijského parku, kde je i olympijský stadion, nebyl díky speciální olympijské dopravě problém. Sice jsme si autobusem udělali téměř okružní jízdu Londýnem, při které jsem viděla i olympijské kruhy na Tower Bridge, ale dopravila jsem se bez větších problémů.
Ani po náročné půlhodině jsem nedosáhla cíle
České nadějeNaše esa v akci
Kompletní program na najdete na oh.idnes.cz. |
Ty však nastaly v samotném parku. Na tiskovou konferenci střelkyně Kateřiny Emmons jsem se potřebovala dostat do mezinárodní zóny olympijské vesnice. Vydala jsem se pěšky. Ovšem když nevíte kudy jít, je lepší se zeptat, zní obecné pravidlo. Zeptala se jednoho z dobrovolníků. Díky jeho instrukcím jsem pokročila o pár desítek metrů dál, kde stál další dobrovolník. Ten opět něco poradil.
Výsledek mého putování? Asi půlhodinový pochod v příšerném vedru, který ale k ničemu nebyl. Pro mnohé dobrovolníky, kterým sice rozhodně nechybí snaha a ochota pomoci, je ale olympijská vesnice totéž co olympijský park. Po dalším putování a dotazování se dobrovolníků, jsem nakonec velmi zmožena dosáhla cíle. A také zásadního poznání pro tyto olympijské hry: když nebude krajní nouze, raději se dobrovolníků na nic neptat!
