Kurzy s názvem Malování a kreslení byly dlouho kvůli pandemii zavřené, ale probíhají také on-line. Píšu na kontaktní e-mail. Zaujala mne především čínská tušová malba, ale také malby akvarelem a akrylem. Zjišťuji, že v létě Malování a kreslení pořádá nejen dětský výtvarný tábor na Sázavě a příměstský v Praze, ale především takzvaný plenér. To znamená, že malujete na plátno na stojanu přímo v přírodě. Jako francouzští a angličtí krajináři!
Nacházíme se ale uprostřed chladného jara 2021. Myšlenkami se tedy vracím k počítači. Jak se asi dá výtvarno přenést přes neživý stroj? Odpověď přichází téměř okamžitě. Majitelka výtvarného ateliéru Nina Hedwic Hrdinová nám prý posílá balíčky s výtvarným materiálem poštou a odkazy e-mailem. Po zaplacení převodem z účtu. Vše přišlo po komplikacích s Českou poštou překrásně zabaleno v růžovém hedvábném papíru. Máme radost. A máme velkou chuť něco namalovat.
Začínáme v Číně
Pro začátek vybíráme čínskou tušovou malbu. Hledám v e-mailech zaplacený kurz. Zaprvé pětistránkový dokument s ukázkami jako instruktáž. Připravujeme si tedy na stůl staré noviny, každá sklenici čisté vody a hledáme další kalíšky pro tónování. Posvátně si rozdělujeme výtvarné materiály, doprostřed pokládáme černou čínskou tuš. Dcery loví z výtvarných kufříků do školy další štětce.
Otevíráme 45 minut dlouhé video. Z reálného ateliéru nás vítá příjemná výtvarnice. Je vidět, že prací žije. Akvarelové papíry máme připravené a jdeme s ní. Po několika nedostižných ukázkách světových i českých umělců zkoušíme první tahy štětcem. Předchází tomu ale nekonečné míchání vody s tuší. Máme mít připraveno minimálně pět tónů – od nejsvětlejšího po nejtmavší. Podařilo se. Nyní zkoušíme rozmývat. Různé typy štětců dokážou různé struktury. Dokonce můžeme využít i štětec roztřepený, ten vytváří krásné suché rákosí i uschlou květinu. Držíme se instruktáže. A nyní, po patnácti minutách, máme první papír poset nejen čárami a trojúhelníčky, ale také různými přírodními motivy v rozdílných šedích. Můj muž naše výtvory dokumentuje. Lektorka vše trpělivě vysvětluje, lze jí vidět na ruce i na ukázkovou práci. Občas jede trochu rychleji, video si tedy vracíme.
A nyní přistupujeme ke krajince. Čínská tušová malba je zvláštní tím, že vyžaduje i jiný druh přemýšlení. Malba jde od zadního plánu, v pozadí se začíná nejsvětlejšími tóny. Postupujeme dopředu tmavšími a tmavšími, zatímco v evropské kultuře to bývá právě naopak. Vzpomeňme například na barokní temnosvit neboli šerosvit, kdy se hlavní výjev koupal v temnotě.
Nejsvětlejšími tóny malujeme pohoří. Jeden kopec za druhým. Rozmýváme vodou. Jedeme níž, objevuje se zde jezero. Čeření hladiny vyjadřujeme suchým štětcem. Rákosí. To je téměř černé. Nacházíme se již totiž v předním plánu. Vracíme se do středu. Skvrny štětce pospojované jemnými čárami znázorňují strom. To vše malujeme zpaměti. Nad horami pár jednoduchými tahy rozpohybujeme letící ptáky. A máme asijskou krajinku hotovou! Tři černobílé krajinky čínskou tuší. Jedna jako druhá. A je s podivem, jak se povedly. Každá do toho vnesla kousek své fantazie, jiného pocitu a je neuvěřitelné, jak po hodinovém kurzu mohly vzniknout tak jímavé výtvory. Jako bychom se tuto techniku učily už dříve.
Doporučuji. Pro relaxování, pro rodinnou pospolitost i pro jiný druh výtvarného vyjadřování. Jde to i přes počítač. Jednoznačně, je to přenosné.
A nyní akvarel
Takto podobně funguje i kurz akvarelové malby. Vítá nás jiná lektorka v řádně probarveném prostředí, připodobňuje jí blízké práce akvarelem. Zatímco čínská tušová malba byla zklidňující a relaxační, tohle vás má trochu probudit k životu. Jdeme na to. Čekala bych větší rozbor o barvách, jak která na vás působí, jakou má symboliku, taktéž rozšířenější nauku o míchání barev. To je základ. Po úvodních zkouškách štětcem a savosti papíru máme začít malovat jablko. Běžíme do kuchyně z ledničky vylovit tři krásně vybarvená chemická červená jablka. Lektorka zde pěkně vysvětluje, jak dosáhneme dané plasticity i stínu pod jablkem. Druhý úkol, banán. Běžíme pro banány. Napůl si je rozloupneme. Překvapí nás, že máme začít lineárně. A tmavou. Jsme nyní poučeny čínským způsobem práce, a tak si to v hlavě musíme zase srovnat. Dcerám se oloupaný banán moc nedaří, můj výtvor se jim zdá zdařilejší než ten paní lektorky. Asi by reálná krajinka byla vděčnější. Však se také akvarel používá často ke krajinomalbě. Představujeme si tedy sebe v létě u vody, malující na malých přenosných malířských stojanech. Zkoušíme nyní tedy samostatně alespoň květinové motivy. Nacházíme je, jak jinak, na internetu.
Trochu dějin umění
Úterý večer, půl sedmé. Dějiny umění. Ty jsem chtěla zkusit ze zvědavosti, jelikož se dějinami výtvarné kultury celý život zabývám.
Mladá energická znalostmi nabytá lektorka. Kunsthistorička. Je vidět, že na univerzitě dávala pozor a že se tomu věnuje i ve svém volném čase. Uvědomuji si, že vlastně nevím, jak vypadá. Znám ji vlastně jen po hlase. Nicméně síla výtvarných obrázků, fotografií architektury, rozbor jednotlivých stavebních slohů a malířských i sochařských technik ukazuje, že to nevadí.
Připravuje tímto průřezem staletími především studenty na přijímací zkoušky na výtvarné školy. Anebo připomíná fanatikům výtvarného umění to, co už znají. A dělá to dobře. Další úterý si lektorka zapíná kameru. Vidět ji se sluchátky na uších z jejího pokoje zvětšuje propast. Propast mezi námi všemi. I distanci veškerého umění vzdáleného přes staletí i kontinenty.
Na závěr akryl
Další víkend, nedělní podvečer. Dcery se nacházejí před opětovným vstupem do školy. Kurz akrylové malby zachrání naši rodinnou pohodu. Připravujeme si plátna, podložku na zem, staré tepláky, přece jen akrylové barvy nikdy nepustí, jak známo. Skleničky s vodou, štětce, palety z kartonu. Jsme natěšené na nové zážitky, na novou pospolitost. Po úvodních radách si pouštíme video. Lektorka si vzala na můj vkus příliš vyzývavou halenku. Kamera zabírá plátna s ukázkami. Jakoby i kameraman nevěděl kam s očima, protože posléze její paletu zabírá jen napůl, my pak nemůžeme napodobovat její míchání barev. Jen se dohadujeme nebo si stále musíme vracet záběry. Malujeme totiž opět krajinku. Nahoře začínáme modrou, rovnou do oblohy vkládáme růžovou, postupně i modrozelenošedou, stále ve stejném místě promícháváme. Snažíme se. Navzdory dohadům vzniká opět pěkná věc. Já i dcery z malby máme radost. Baví nás to. A hlavně spolu opět něco děláme. Stojí to za to!
Lákají nás další kurzy
Až se otevře, máme zálusk na jednodenní víkendovou dílnu malování horkým voskem, takzvanou enkaustiku, kterou používali již ve starověkém Egyptě nebo antickém Řecku. Ale láká nás i Kreativní módní tvorba či Street Art Graffiti. Je toho tam nepřeberně. Já se tedy chystám bez dcer na Malování aktu se sklenkou vína. Budu moct dokonce spatřit osobně čerstvě zahájenou výstavu hyperrealistických obrazů Adama Kašpara. Expozici s názvem Umění a příroda ve věku planetárního vědomí pořádá Nová galerie, patřící k Malování a kreslení v Balbínově ulici v Praze 2. Na internetu také čekaly ke zhlédnutí práce Martina Mainera s názvem Past. Nyní už si můžete koupit i výtvarné potřeby v obchůdku přilepeném na galerii. Hlavou i srdcem toho všeho je architektka Nina Hedwic Hrdinová. „Malovat a mít radost z tvoření může opravdu každý.“ říká. Má pravdu!
