Co podle vás rozhodlo o tom, že Katka skončila čtvrtá?
Zásadní byla už kvalifikace, chyběl tam bod. Ne ve finále poslední ránou, ale už v kvalifikaci. Mělo tam padnout někde místo 9,9 bodu 10,1, ale pro medaili ve střelbě se nedá chodit, ani když máte stoprocentní fazonu, protože ty výkony jsou strašně vyrovnané. Takže čtvrté místo je dobré a teď můžeme říct, že máme kompletní sbírku medailí včetně té bramborové.
Několikrát jste během závodu s dcerou a jejím manželem mluvili. O čem?
Trošku ztrácela koncentraci. Řekl jsem jí, že to ještě nesmí vzdát. Bylo třináct ran do konce. Řekl jsem jí výsledky, ne teda přesné, ale prozradil jsem jí, že ještě není venku.
Jak jste prožíval rozstřel? Stál jste dost opodál…
Rozstřel je důležitý, ale není zajímavý... Nebo teda je zajímavý, ale ne pro mě. Hlavně jsem byl naštvaný na rozhodčí. Vylosovali Katku na náhodnou kontrolu zbraně a výstroje. Kontrola byla o sto metrů dál, říkal jsem, že to nemůžou udělat. Že potřebuje čas na přípravu před rozstřelem. A ten byl velice krátký, to je neodpovídající, musí pozměnit pravidla.
Měla Katka méně motivace, než třeba v Pekingu?
Měli jsme rozhovory dva tři dny před závodem. Říkala: Mám už zlato, stříbro, bronz. Neříkal jsem jí, aby byla čtvrtá, i když to tak vypadá. Ona se už ale ta motivace opravdu hledá těžko.
Jak nyní vypadá vaše spolupráce?
Já jsem v Austrálii, ona pobývá často v USA. Takže spolupráce je na jiné bázi, než bývala dřív. Není tak profesionální jako doma, když jsme byli na jedné střelnici a v jednom bytě. Mohli jsme to řešit 24 hodin denně, i když manželka nebyla moc ráda. Ale teď je to na jiné bázi. Zvykali jsme si rok dva, vymýšleli, jak to budeme dělat. Jestli si budeme mailovat, volat, jaký způsob tréninku zvolíme... Ale vyřešilo se to v pravý čas.
Byl jste nervózní i u Australanek?
Moje Australanky jsou tady na zkušenou, takže jsem klidný.
