Nespoutaný Django
|
"Při natáčení těchto scén jsem stál zrovna za kamerou. Na chvíli jsem doslova oslepl, protože si mi oči zalily slzami," řekl Tarantino. Ale důvod jeho pláče spočíval mnohem víc v násilnostech, které se tehdy děly, než v jednom konkrétním krvavém útoku inscenovaném pro oko filmové kamery.
"Byla to ale drsná scéna," připouští. "Když jsme ji natáčeli, najednou jsme viděli to prostředí, všechny ty chatrče v pozadí, kde kdysi byly otrocké čtvrti, v nichž žili skuteční otroci pracující na plantážích. V té trávě je cítit krev, na stromech zase lidské maso. Vnímáte všechny ty, co tu dřív žili," dodal.
Do kin jde nakonec trochu umírněná verze Nespoutaného Djanga. A byl to sám Tarantino, kdo trochu ubral na brutalitě, ačkoli násilné scény zůstávají pro režiséra jeho charakteristickým znakem. Ostatně i tak je jich ve filmu dost a dokáží zahýbat žaludkem i otrlejšímu divákovi. "Poradil bych si i s drsnější verzí filmu, než je ta současná. Nemám s tím větší problém, ale když jsem tu drsnější verzi viděl společně s dalšími diváky, uvědomil jsem si, že je pro ně příliš traumatizující. Nic jiného v tom nehledejte, prostě také chci, aby si ten film diváci užili."
Film, který se odehrává na americkém jihu těsně před vypuknutím občanské války, okořenil Tarantino nadávkou negr, aby si trochu zaprovokoval, a dodal tak svým postavám větší plastičnost. "Nechtěl jsem natočit nějaké pojednání o otroctví, ale spíš načrtnout velmi realistický obrázek o Americe tehdejší doby a vytvořit svět, vněmž je otroctví normou," vysvětlil. "Než abych o tom vedl nějaké uhlazené řeči nebo vystupoval proti Americe, chtěl jsem vás vzít zpátky do oné doby a šoupnout vás do středu dění."
