Nejdřív stručně k zápletce: Gatsby (L. DiCaprio) je tajemný muž, který miluje vdanou Daisy (C. Mulliganová). Její muž Tom (J. Edgerton) se za jejími zády zase schází s vdanou Myrtle. Gatsby stále žije minulostí, kdy coby chudý mladík zažil před odchodem na frontu s Daisy krátký románek. Teď se chce, už zázračně zbohatlý, vrátit v čase a znovu se s ní sblížit. Pomoci mu v tom má vypravěč celého příběhu Nick Carraway (T. Maguire). Ale celé se to trochu zamotá.
Na vyprávění příběhu už nezbyly síly
Velký GatsbyPremiéra: 16. května
|
Na první pohled je nová adaptace barevná a velkolepá podívaná. V tomto ohledu je třeba se Luhrmanna (Moulin Rouge) trochu zastat. Co se týče prostředí, tak víceméně využil to, co je obsaženo v knize samé. Jen to neuvěřitelně zveličil. Povrchní snoby v jejich dortíkových domech, okázalé taneční mejdany v Gatsbyho rezidenci, ohňostroje a záplavu světel, jazzové vytržení, ale i špínu průmyslové periferie. Bezejmenná, špinavá krajina těch chudých ve filmu kontrastuje s načinčaným a frivolním světem boháčů na Long Islandu 20. let až tak, jako by šlo o jiné světy. Na samo vyprávění smysluplného příběhu už asi nezbyly síly.
Film se snaží navodit pocit opojné doby před hospodářskou krizí. Obchody se hýbaly, alkohol tekl proudem. Ale Luhrmann maluje jen kýčovitý obrázek, na opilce či ošklivost tu na rozdíl od novely nezbylo místo. Počítačové triky působí papundeklově a zápletka je podávána až s jakousi infantilní bezprostředností a často i tupou doslovností (co vidíme, nám ještě vypravěč radši popíše). Na lehkost Fitzgeraldovy novely film jednoduše nemá.
Z knihy zbyl jen příběh z červené knihovny
Luhrmann otrocky vyzobává kdejaký popisný detail, který hned přetaví na plátno, ale u postav tak důsledný není. Týká se to třeba změn, jež zbytečně matou a nemají opodstatnění. V knize je Gatsby tajemnou postavou, o níž kromě klepů neví nikdo nic konkrétního. Ve filmu je už tak tajemnou postavou, že se spekuluje, zda vůbec existuje. Nejdůležitější postavou v novele je ale právě sám vypravěč, který je charakterizován jako trochu naivní důvěřivec, jehož prostřednictvím nahlížíme na všechny postavy, které se nám postupně odhalují v jiném světle. Ve filmu je jeho úloha zjednodušena na to, aby dořekl, na co nezbyl čas. I proto se jeví chování mnoha postav jako celkem zmatené. A nezachrání to ani zmínění herci. Fitzgerald totiž dokázal nejen popsat pozlátkové kulisy, byl navíc i skvělým pozorovatelem společnosti. Z knihy, která nahlodává základy amerického snu, ale ve filmu zbyl jen příběh z červené knihovny.
Šlo by namítnout, že Luhrmann sofistikovaně kritizuje také prázdnotu dnešní doby, když ve filmu plném večírků slyšíme současné hudební hvězdy jako Lanu Del Ray, Jaye Z či The xx. Ale jsou to (podobně jako reklamní evokace jazzové éry) jen klipy, jež na sebe upoutávají na úkor příběhu až příliš pozornosti. Z tragického příběhu plného emocí udělal Luhrmann nadýchané voňavé žužu, které se v ústech promění v celkem zbytečné sladké nic.
