Nejdřív stručně k zápletce: Gatsby (L. DiCaprio) je tajemný mu, který miluje vdanou Daisy (C. Mulliganová). Její mu Tom (J. Edgerton) se za jejími zády zase schází s vdanou Myrtle. Gatsby stále ije minulostí, kdy coby chudý mladík zail před odchodem na frontu s Daisy krátký románek. Teď se chce, u zázračně zbohatlý, vrátit v čase a znovu se s ní sblíit. Pomoci mu v tom má vypravěč celého příběhu Nick Carraway (T. Maguire). Ale celé se to trochu zamotá.
Na vyprávění příběhu u nezbyly síly
Velký GatsbyPremiéra: 16. května
|
Na první pohled je nová adaptace barevná a velkolepá podívaná. V tomto ohledu je třeba se Luhrmanna (Moulin Rouge) trochu zastat. Co se týče prostředí, tak víceméně vyuil to, co je obsaeno v knize samé. Jen to neuvěřitelně zveličil. Povrchní snoby v jejich dortíkových domech, okázalé taneční mejdany v Gatsbyho rezidenci, ohňostroje a záplavu světel, jazzové vytrení, ale i pínu průmyslové periferie. Bezejmenná, pinavá krajina těch chudých ve filmu kontrastuje s načinčaným a frivolním světem boháčů na Long Islandu 20. let a tak, jako by lo o jiné světy. Na samo vyprávění smysluplného příběhu u asi nezbyly síly.
Film se snaí navodit pocit opojné doby před hospodářskou krizí. Obchody se hýbaly, alkohol tekl proudem. Ale Luhrmann maluje jen kýčovitý obrázek, na opilce či oklivost tu na rozdíl od novely nezbylo místo. Počítačové triky působí papundeklově a zápletka je podávána a s jakousi infantilní bezprostředností a často i tupou doslovností (co vidíme, nám jetě vypravěč radi popíe). Na lehkost Fitzgeraldovy novely film jednodue nemá.
Z knihy zbyl jen příběh z červené knihovny
Luhrmann otrocky vyzobává kdejaký popisný detail, který hned přetaví na plátno, ale u postav tak důsledný není. Týká se to třeba změn, je zbytečně matou a nemají opodstatnění. V knize je Gatsby tajemnou postavou, o ní kromě klepů neví nikdo nic konkrétního. Ve filmu je u tak tajemnou postavou, e se spekuluje, zda vůbec existuje. Nejdůleitějí postavou v novele je ale právě sám vypravěč, který je charakterizován jako trochu naivní důvěřivec, jeho prostřednictvím nahlííme na vechny postavy, které se nám postupně odhalují v jiném světle. Ve filmu je jeho úloha zjednoduena na to, aby dořekl, na co nezbyl čas. I proto se jeví chování mnoha postav jako celkem zmatené. A nezachrání to ani zmínění herci. Fitzgerald toti dokázal nejen popsat pozlátkové kulisy, byl navíc i skvělým pozorovatelem společnosti. Z knihy, která nahlodává základy amerického snu, ale ve filmu zbyl jen příběh z červené knihovny.
lo by namítnout, e Luhrmann sofistikovaně kritizuje také prázdnotu dnení doby, kdy ve filmu plném večírků slyíme současné hudební hvězdy jako Lanu Del Ray, Jaye Z či The xx. Ale jsou to (podobně jako reklamní evokace jazzové éry) jen klipy, je na sebe upoutávají na úkor příběhu a příli pozornosti. Z tragického příběhu plného emocí udělal Luhrmann nadýchané voňavé uu, které se v ústech promění v celkem zbytečné sladké nic.