Kniha a Jana Balážová
|
Garanty sbírky básní a povídek nazvané Spolu aneb Když text pohladí fotografii se stali architekt David Vávra a spisovatelka Jana Šrámková. Sbírku tvoří básně a prozaické texty, jež pojí touha, radost, stesk, obyčejné i nevšední pozorování okolního světa, občas dětská naivita vypsaná perem téměř vyzrálého člověka. Jeden z nejzdařilejších textů je volné pokračování knihy Zahrada od Jiřího Trnky. Hravý jazyk a imaginace krásně navazují tam, kde Trnka skončil, ve stejném duchu.
Jak vznikla spolupráce s fotografem Dostálem?
Seznámil mě s ním můj strýc. Pan Dostál si přečetl mé texty a navrhl k nim několik fotografií. V knize je však i pár textů, které jsou naopak napsány speciálně k jeho snímkům.
Kdy jste začala psát?
Před šesti lety. Začala jsem básněmi. Po jedné literární soutěži, kterou jsem vyhrála, jsem přešla k próze. Myslela jsem si, že je svobodnější. Teď se vracím k básním. Ráda se nechávám unášet rýmy, končí to pak pro mě zcela nečekaně
Zúčastnila jste se soutěže, jejíž téma zní Tištěná, nebo elektronická kniha. Jaký druh je vám bližší?
Ve svém příspěvku jsem spíše obhajovala e-knihu. Jenže teď, když mám v ruce tu svou, mám úplně jiný názor. I přes všechnu modernizaci by měla tištěná kniha zůstat a žít, už jenom kvůli tomu nepopsatelnému pocitu autora. (smích)
Kolik textů máte v šuplíku?
Spoustu. Básně, prózu, pět rozepsaných románů.
Existuje nějaké téma, o kterém byste nechtěla psát?
Nevím, asi ani ne… Snad jen bych se nerada vysmívala odlišným kulturám…
Jací spisovatelé, ať už čeští či zahraniční, vám přirostli k srdci?
Rozhodně Roald Dahl a jeho povídkový soubor Příběhy nečekaných konců. Ty přímo miluju. Když jsem si však od stejného autora přečetla jinou knihu, trochu mě to zklamalo. V poslední době se mi líbila Anna Franková, taky Stylistická cvičení, která napsal Raymond Queneau, nebo Mumie u jídelního stolu od Jeffreye Kottlera a Jona Carlsona . Můj problém je, že čtu jenom povídky, protože u románů - pokud nemusím - nevydržím dokonce.
Poslední dobou se často říká, že dnešní mládež už tolik nečte. Co bys na to odpověděla?
No, nevím. Plno mých kamarádů čte jednu, dvě velké bichle za týden. Já mezi ně moc nepatřím, protože kromě knih, co jsem jmenovala, jsem všechny zaklapla po deseti stránkách. Možná je to i proto, že jsem od malička poslouchala audio.
Video, kterým Jana Balážová prosila o příspěvek na sbírku.
Ukázka z tvorbyTenis Tenis u nás na chatě Balon v noci Ještě před chvílí z výše sledovat přelom století, A pak přistát v klíně neznámé země, |