Lidé se vás asi před odletem ptali, čeho byste chtěli na olympiádě v Londýně dosáhnout. Vezměme to ale z druhého pólu. Čeho byste se tady nechtěli dočkat?
Štěpánek: Asi ošklivého počasí. Pro náš sport je špatný velký vítr. Když je voda zeshora, tak nám to zase tolik nevadí. Ale když by kvůli větru lítaly branky, tak by to bylo horší. Na to se nedá natrénovat.
Volf: Já bych to zúžil na tu sportovní stránku. Nechtěl bych se dočkat toho, že bychom dojeli do cíle a zjistili, že jsme to totálně zkazili a nepředvedli jsme to, na co jsme trénovali.
Když je řeč o větru. Jak vypadají ve vašem sportu neregulérní podmínky, kdy se už nedá závodit?
Štěpánek: Když se protivodná branka pohybuje metr nahoru, metr dolů.
A jaké jsou většinou podmínky přímo v Londýně?
Volf: Tam fouká taky dost. Tréninky se ale neruší, nějak to musíme vydržet a vyrovnat se s tím. Pár centimetrů nevadí, ale když je to půl metr nebo ten metr, tak to už je hodně nepříjemné.
Jak se vám olympijský kanál líbí?
Štěpánek: Je těžký, jak jsme v poslední době u olympijských kanálů zvyklí. Ale musím říct, že nám to ani nevadí. Máme radši těžší vodu. Na té klidnější jezdí všichni stejně, ale tady budou vidět rozdíly.
Úspěchy dvojice
|
Pojedete už na čtvrtou olympiádu. Vzpomínáte ještě na tu první?
Štěpánek: Tu první si pamatuju asi ze všech nejlíp, právě proto, že byla první. Byl jsem ze všeho vyjukaný. Ty další už mi tak nepřipadaly. Každá byla něčím jiná. Ta první v Sydney, tam to bylo už rok předem všechno připravené. Všechno tam proběhlo tak hladce, že jsem si říkal, že dělat olympiády je úplná sranda. Ale když jsem viděl za čtyři roky Atény, jak to tam lepili na poslední chvíli, tak se to nedalo srovnat. Australani to měli perfektně připravené a pro mě to byla nejlepší olympiáda.
Volf: Já na to vzpomínám už spíš tak zprostředkovaně. Na jaře jsme tam byli na tréninkovém kempu. Přes olympiádu jsme se tam seznámili s jedním Čechem, emigrantem, se kterým jsme se teď opět sešli a vzpomínali jsme a zjistil jsem, že už si toho moc napamatuju.
Kdyby se na hrách místo medailí za první tři místa dávalo něco jiného než medaile, co byste chtěl dostat?
Štěpánek: Já nezačnu mírem, jako všechny modelky, ale začnu zdravím. Chtěl bych zdraví pro mou rodinu. A myslím, že to skoro i stačí.
Volf: Když bych měl říct nějakou materiální věc, to nevím. To, že jedu na olympiádu, je pro mě čest. Jedu tam reprezentovat Českou republiku. Všude se o tom mluví a to si myslím, že sportovcům kolikrát stačí.
Jak trávíte na závodech volné chvíle?
Volf: V Sydney jsme se snažili všechno poznat, vidět. Ale postupem času už člověk jezdí na ta místa častěji, takže teď poslední olympiády se spíš snažím odpočívat a soustředit se na závod. Na poznávání města je čas na dovolené.
Štěpánek: Já to mám asi podobně. Ze Sydney jsem měl víc zážitků, ale asi jsem se tolik nesoustředil na ten závod. Na olympiádě se mi líbí, že na co si člověk vzpomene, to tam v podstatě má, myslím tím veškerý servis. Nemusíte už nikam chodit.
Máte nějaký talisman nebo rituál před závody?
Volf: Teď jsme dostali od Alpine čtyřlístek pro štěstí. Jiný talisman zatím nemám.
Štěpánek: Já mám většinou něco od dětí. Buď mi něco dají nebo nakreslí, něco takového osobního.
Kdybyste byl lovcem autogramů, podpis kterého sportovce byste chtěl v Londýně získat?
Volf: Z těch největších hvězd asi Bolta a Phelpse.
Štěpánek: Já bych chtěl asi autogram Járy, ten ještě nemám (směje se). Ale vážně. Já obdivuju lidi, kteří sbírají cokoliv a vydrží to. Já jsem sbíral známky a vydržel jsem to asi tři měsíce. Myslím, že kdybych na olympiádě oběhl sportovce, tak za rok bych stejně nevěděl, kde ty podpisy jsou.
Kdybyste mohli reprezentovat v jakémkoliv jiném sportu, jaký by to byl?
Volf: Já jsem přemýšlel o tom, kdybych měl startovat na zimní olympiádě, jaký sport by to byl. A vymyslel jsem, že by byl dobrý čtyřsedadlový bob. Do toho bych si sedl už před startem, oni by to roztlačili, řidič by to odřídil a já bych v cíli vylezl.
Štěpánek: Já bych byl dobrý zametač v curlingu.
