Poprvé jste vystoupili 17. listopadu 1989 v Ostravě. Předtím ale fungovala Brumerova Prouza. Vysvětlíte nám to?
Broňa, Láďa a Dušan hráli již od roku 1981 jako Brumerova Prouza, frontmanem byl tehdy bubeník Michal Lang, postupem času se mísila s kapelou Bratrova Svatba, jejíž všichni členové v určitých obdobích hráli v Brumerově Prouze či později krystalyzující se Prouze. Výsledná sestava se v roce 1989 ustália, ne ale definitivně.
Přezdívalo se vám Hrobníci…
Ano, v letech kolem převratu dokonce v jednu chvíli pracovali na frýdeckomísteckém hřbitově čtyři z pěti členů Prouzy, jediný Láďa tehdy nebyl hrobník, ale horník. Zkušebna byla tehdy v komplexu pohřebí služby, ve skladu rakví. Máme takový plán udělat na hřbitově koncert, třeba na Všech svatých by to mohlo projít.
První deska V otrhaném domě se stala kultem kytarových devadesátek v Česku, souhlasíte s tím?
To je z naší strany dost těžké posoudit. Je jisté, že jsme v té době hráli poměrně často a lidi chodili na naše koncerty, lhostejno jim to tedy nebylo. Dodnes na tom stavíme a jsme rádi, že stále i po letech potkáváme lidi, pro které je to album důležité, jestli to však stačí k dosažení statusu kultu, nevíme, asi spíš ne.
Jaká byla tehdy nálada ve společnosti, v klubech?
Tehdy všude vládla euforie z čerstvě nabité svobody. Mohlo se svobodně hrát, všichni tedy hráli všude. My tehdy hrávali spolu s hromadou starých undergroundových kapel, které stále bušily jen o depresích a depresích. Tak Tomašisko taky zpíval o depresích, jen tak nějak veseleji, a taky jsme vždy uměli rozhýbat lidi. Vzpomínáme na kluby Kotelna, Bunkr, Petynka, Újezd, Repre klub a na další. Na prvním českém Woodstoku jsme hráli ve čtyři ráno při východu slunce.
Chtěli byste devadeátky vrátit?
To víš že jo. Ta doba byla krásná. Někteří z nás byli mladí, jiní byli děti, takže pro všechny z nás je to nostalgie. Čas ale vrátit nejde.
Na jaký koncert z té doby nikdy nezapomenete?
První společný koncert s Garáží v Ostravě, koncerty Drop In v Lucerně, koncert v nevysvěceném kostele Emauzského kláštera, v bunkru pod Stalinem a samozřejmě legendární turné s Priessnitz. Jeli jsme spolu čtrnáctidenní autobusem, chlastali, hulili a hráli. Nezapomeneme taky na náš poslední koncert z této éry, který jsme odehráli v Paříži. I když to je spíše hořkosladká vzpomínka.
Ano, po druhé desce, která rovněž vychází na vinylu, jste se rozpadli a následovala dlouhá pauza. Co se během ní se členy kapely dělo?
Vychovávali jsme děti, proběhly svatby a i rozvody. Hudebně aktivní zůstal bubeník Boris, který založil další neméně významnou kapelu tehdejší doby, The Raivens. Jak to tak bývá, muzikanti se prolínají, projekty vznikají a zanikají a my jsme v Karlovi Maříkovi našli náhradu za Tomáše Hampela a v roce 2002 jsme zase mohli pokračovat v hraní.
Kdy přišel impulz dát se zase dohromady?
V roce 2014 přišla další pauza, která se dlouhá léta tvářila jako definitivní konec Prouzy. Náhoda však chtěla, aby se jedné noci v baru šešli Filip Helštýn a Tomáš Gavlas. Vzpomněli si na své otce, kteří spolu svého času hrávali v Brumerově Prouze a napadlo je na to navázat. Jejich dřívější kapely Existenc a Black and Blue vždy kooperovaly s Prouzou, takže vazby i vztahy byly v tomto případě silné a vřelé. Díky tomu se klukům povedlo shromáždit tři zbývající živé členy té původní Prouzy a dát zkoušku, což byl magický moment, kdy se rozhodlo, že budeme znovu hrát v této sestavě.
Ale ještě k začátkům, jak bylo tehdy těžké natočit desku, jak vypadala studia?
První deska se nahrávala úplně amatérsky, pronajala se nějaká vila v Praze, dotáhl se tam mixák a nahrávali jsme střídavě my a Kurtizány z 25. avenue. Druhá deska se natáčela už profesionálně ve studiu Citron v Ostravě-Porubě. Třetí a čtvrtou desku jsme si produkovali sami za spolupráce Dana Václávka a Dušana Neuwirtha. Co se týče klipů, první tři režíroval David Ondříček. A co se málo ví, že klip Čelem vzad pro nás natočil Jiří Korn.
Jak moc jsou technicky obě nyní znovu vydané desky jiné od původních nahrávek?
Reedice je v podstatě totožná s originálním vydáním, je však lehce vyčištěná a obohacená o zajímavé fotky v bookletu.
Co chystáte na příští rok?
Vše se řeší průběžně, ale víme, že do léta se zastavíme minimálně v deseti městech ve Slezsku a na Moravě, párkrát pronikneme i do Čech. Například vystoupíme na nejlepším českém klubovém festivalu Žižkovská noc!
At se daří, Prouzo!
Děkujeme Metru a zdravíme všechny čtenáře. Přejeme všem pevné zdraví a uvidíme se na koncertech.
Strážce streamu
