Paradoxně ale sociální sítě k duševní rovnováze mladých moc nepřispívají. Dokonalé zamilované páry, estetický život plný udržitelných módních kousků, každodenní fotky z fitka a lekcí jógy či jedinci, kteří už ve dvaceti letech podnikají a vydělávají statisíce. Tyto a spousta dalších příkladů často na mladou generaci vyvíjí nátlak. Její zástupci pak mají pocit, že nejsou tak hezcí a dokonalí jako ty influencerky na Instagramu a že jim ujel kariérní vlak, protože nevydělávají balík peněz, jako ti kluci na TikToku. Takových příkladů je milion a netýkají se jen těch nejmladších, kteří mají přístup k internetu, u nich to paradoxně začíná. Na problematiku poukazuje i celosvětová iniciativa Safer Kids Online. Teenageři se podle ní vlivem sociálních sítí cítí dost pod psa, ale paradoxně se pro pomoc obracejí právě tam, kde si skrze zoufalé výkřiky diagnostikují i vážné duševní poruchy.
Sebeláska a další trendy
Právě dostupnost informací a otevřenost lidí na sociálních sítích do značné míry otevřely diskuzi o psychických problémech a téma přestalo být tak tabu. Díky uživatelům sociálních sítí se ze zdravého životního stylu a s ním související sebelásky a duševní pohody stal trend, o kterém je pro generaci Z (lidé narození v letech 1995 až 2012) zcela normální mluvit nahlas. Mezitím zažité přesvědčení z doby generace X (narození v letech 1965 až 1986) o tom, že je návštěva psychologa projevem slabosti, mizí velmi pomalu. „Ve společnosti stále přetrvává názor, že kdo má psychické problémy, chce být jen zajímavý. Typická fráze je, že současná generace nic nevydrží,“ říká dětská psycholožka Kamila Ryšánková. Současné generaci se právě proto často přezdívá sněhová vločka.
Autismus jako štít
Podle Americké duševní asociace však od roku 2013 zažívají teenageři vyšší míru stresu než dospělí. Navíc roste počet mladých, kteří sami sebe na sociáních sítích diagnostikují vážnými poruchami nebo duševními nemocemi. Diagnóza jako ADHD nebo autismus mohou být mnohdy štítem, kterým chrání sami sebe před extrémními nároky svého okolí, nebo si tak vysvětlují, proč dobře nezapadají.
„Někdy nejde o diagnózu jako takovou, ale v dnešní době je ve společnosti enormní tlak na výkonnost. To se jen těžce říká, že mi není psychicky dobře, špatně se mi soustředí, hůř spí. A přece, jen vyřčená diagnóza může být úlevná, protože najednou vím, co mi je, a můžu díky tomu argumentovat i před rodiči, učiteli ve škole nebo v práci. Znalost mé diagnózy je pro mě něco, od čeho se mohu odrazit,“ komentuje Ryšánková.
Problém nastává ve chvíli, kdy mladí obecně internet používají jako nástroj k rozuzlení duševního problému. „Dospívající například přijde s tím, že si na internetu vyčetl, že jeho příznaky odpovídají úzkostné poruše. Jako příznaky uvádí velkou únavu, narušený spánek, neklid nebo bušení srdce. Posléze psycholog zjistí, že může v tomto konkrétním případě jít o nedostatečná režimová opatření. Protože před objevením příznaků začal klient hrát až do ranních hodin počítačové hry, sledovat do noci nějakou streamovací platformu a únavu začal dohánět nadměrnou konzumací energetických nápojů,“ upozorňuje Ryšánková.
Útěk od reality
Podle specialisty na sociální sítě Jana Gregora Kovalčíka jde však často o útěk od reality, který při překročení hranic může mít negativní vliv právě na psychiku. „Lidé se pak často uzavírají do světa, kde je vše dokonalé. Osobně proti sociálním sítím nic nemám, ovšem vše má svá rizika a nic by se nemělo přehánět. Sociální sítě mohou být velmi návykové a určitě nedoporučuji trávit na nich déle než hodinu denně, především u dětí. S nadměrným užíváním sociálních sítí je v poslední době spojované právě psychické zdraví, které kvůli přívalu dopaminu ze zajímavého obsahu může mít dlouhodobě negativní vliv a vyvolávat depresi nebo úzkost. Tak jako všude platí – všeho s mírou,“ doporučuje Kovalčík.
Zpět do realityKde je možné požádat o opravdovou pomoc?
|
