Je také spoluautorkou sletové skladby Leporelo pro dorostenky a mladší ženy, kterou předvedou na XVII. všesokolském sletu, jenž proběhne od 30. června do 5. července 2024 v pražském Edenu.
Co pro vás znamená Sokol?
Začala jsem do něj chodit v dětství, asi od 10 let, kdy mě úplnou shodou okolností do něj natáhla moje spolužačka. Teď Sokol vnímám jako druhou rodinu, kde trávím mnohdy víc času než se svou vlastní rodinou. Znamená pro mě ale i příležitost někam se v životě posunout, prostor pro seberealizaci. Mám díky Sokolu, a nejen ve své vlastní jednotě, mnoho dobrých kamarádů.
A co si myslíte, že může dát třeba dětem v dnešní době?
Hlavně všestrannost, což je podle mě základ pro každý sport. Sokol Vršovice, kde i trenérsky působím, funguje pro děti od dvou let cvičení rodičů s dětmi. Tyto malé děti pak mohou pokračovat v oddílech všestrannosti. Pokud zjistíme, že se dítě profiluje nějakým způsobem, domluvíme se v rámci jednoty, kde máme i sportovní oddíly, a to dítě tam předáme. Podle mě je pro děti super, že si zvyknou na režim zájmové sportovní činnosti, zvyknou si, že něco mohou a nesmí, a mají základy do sportu, který si vyberou, anebo třeba zůstanou u cvičení všestrannosti, pokud je baví. Právě všestrannost je základem do budoucna. A neznamená to, že se s ní musí začínat jen v dětství, začít můžete v každém věku.
Říkala jste, že sama jste chodila od asi 10 let, odkdy jste cvičitelkou?
V 15 letech jsem si udělala takzvaný pomahatelský kurz, v 17 letech jsem si mohla udělat už oficiální kurz 3. třídy a od té doby pomáhám s trénováním. Věnuji se teamgymu, tedy týmové soutěži, která se cvičí na třech nářadích a která spojuje sportovní gymnastiku a akrobacii. Léta jsem trénovala mladší žákyně, teď už se věnuju kategorii starších žákyň, dorostenek a žen.
Jste vystudovaná zdravotní sestra a mnoho let jste se tomuto povolání věnovala. Jak se stalo, že teď pracujete jako metodička v ústředí Sokola v Tyršově domě?
Ve zdravotnictví jsem byla sedm let. Během covidu jsem pracovala na oddělení ARO, což bylo pro všechny zdravotníky velmi náročné období, mě nevyjímaje. Měli jsme třeba i dvacet služeb měsíčně. Bylo to období, po kterém jsem si musela odpočinout. Vlastně se to všechno sešlo a před sletem mi dává smysl pracovat v Sokole, protože chci jako autorka sletové skladby dohlédnout na to, aby to vše dopadlo dobře. Pořád jsem ale členka zdravotní komise České obce sokolské, takže v nějakém minimálním kontaktu se zdravotnictvím pořád jsem. Občas děláme školení třeba pro cvičitele, pro zdravotníky v jednotách a věnujeme se i dětem, jezdíme na tábory a hravou formou s nimi probíráme různá důležitá témata.
Pojďme tedy ke skladbě. Byl to váš sen?
Když to vezmu trochu zeširoka – na minulém sletu v roce 2018 jsme se spoluautorkou aktuální skladby Kájou Stařeckou byly župní vedoucí. Jen pro vysvětlení, župa je sdružení pro konkrétní oblast, Česko jich má 42, v Praze jsou tři. A jednu z nich jsme tedy vedly. Naše aktuálně třetí spoluautorka už stála za tehdejší skladbou Siluety. Tenkrát jsme si s Kájou řekly, že nás to baví a že by byl takový náš sen do toho jednou spolu jít. Ale vzhledem k mému tehdejšímu náročnému povolání a tomu, že má Kája dvě malé děti, jsme se do výběrového řízení pro sletovou skladbu 2024 nakonec ani nepřihlásily.
Jak jste se k tomu tedy nakonec dostala?
Byla vybraná skladba pro dorostenky a ženy od jiné autorky, která na mě dostala kontakt s tím, jestli bych jí mohla pomáhat s nacvičováním, protože nebyla z Prahy. Chtěla kontakt na někoho, kdo by jí pomáhal dohlížet na takzvanou nácvičnou skupiny, která se má choreografii naučit, aby si člověk dokázal představit, jak bude skladba vypadat při stovkách účastníků. Od září 2020 do června 2022 měla možnost předvést režijní komisi ke schválení, což nakonec nevyšlo. Už ale předtím mě oslovili, jestli náhodou nemám nějaký nápad, že se může stát, že skladba neprojde, a já nadšeně řekla, že jo, ale pořád jsem spíš počítala s tím, že projde původní nápad. Co mi na tom přijde osudové, je, že když jsem byla po svojí poslední noční v nemocnici a věděla jsem, že před nástupem do další práce budu mít dva měsíce volno, zavolal mi náčelník, a teď vlastně můj šéf, Petr Svoboda, že ta skladba neprošla a jestli mám nějaký nápad, že by mě propojil s autorkou Kačkou Karešovou a jestli bychom něco vymyslely.
Takže nápad na Leporelo vznikl, až když vás oslovili?
Ale přišlo to rychle, ležela jsem po té noční a napadl mě námět kontrastu, v hlavě jsem měla písničky od Ewy Farné a s tím mě napadla práce s podložkou jako motivem skládání. Prvotní nápad byl trochu jiný, chtěla jsem, aby to bylo černobílé jako šachovnice, ale pak jsem vlastně nechtěla, aby to bylo smutné, ale spíš barevné. To se odehrává na skladbu Leporelo a s námětem jsme musely ještě pracovat, protože jsme musely i respektovat, co nám dovolí materiál podložky. Pořád se ale povedlo, že se tam nějakým způsobem skládá a rozkládá. Další z písní je Všechno, nebo nic, kde krásně korespondují slova s našimi pohyby. Další dvě písničky jsme vymýšlely s holkami během procesu, nakonec to jsou Tělo a Na ostří nože. Já tedy vnesla prvotní nápad, ale pak už je to společná práce.
Kateřina Machů se svými kolegyněmi si pro choreografii sletové skladby vybraly písně Ewy Farné.
Zajímalo by mě, jak si v hlavě dokážete vizualizovat, že bude vymyšlená choreografie vypadat dobře, když ji bude cvičit 1600 lidí...
Je to samozřejmě trošku vabank, protože já jsem zvyklá z teamgymu spoléhat na sílu jednotlivce nebo malého týmu, který se tam v tu chvíli utvoří. Spousta lidí nám ale říká, že je to na skladbě vidět, že děláme teamgym, mně to tak nepřijde, ale každý autor má něco jako svůj rukopis. Jsou tam ale i prvky jógy nebo párové akrobacie, inspirovaly jsme se slovy daných písní. Náš cíl ale není, že tam 1600 holek bude dělat stojku, ale o tom, že nacvičování skladby s sebou nese i práci na sobě samé a umožní dané cvičence se za těch řekněme devět měsíců nácviku někam posunout, zlepší si fyzičku.
Už skladbu dané jednoty nacvičují?
První představení všech skladeb bylo v listopadu loňského roku, jenom pro zástupce žup, aby viděli, jaké jsou možnosti. Pak se v jednotách lidé rozmýšlí, jakou skladbu chtějí cvičit. Například v naší kategorii pro dorostenky a ženy je i skladba V rytmu srdce s písněmi od Vojty Dyka. Odkdy ale začínají trénovat, je hodně individuální, někde začali už v červnu, protože už byli pro nějakou skladbu rozhodnutí, někdo se ještě rozmýšlel. Se spoluautorkami už jsme v nějakých jednotách byly se podívat, někdo nám už i poslal videa. Postupně pak jednotlivé župní vedoucí jezdí na celorepublikové srazy, kde dostávají další informace a zpětné vazby. Do naší skladby se zapojilo 40 z těch 42, co jsou v Česku. Postupně se začne nabalovat počet jednot, které skladbu společně nacvičují, až k tomu počtu 1600 cvičenek, což bude až v samotném Edenu.
Tam se bude nacvičovat jak dlouho a kolikrát pak skladbu předvedete?
Celý slet trvá od 30. června do 5. července. Máme několik dní zkoušek přímo na ploše, musí se nacvičit nástupy, odchody a různá specifika každé skladby. Potom generální zkoušku a dvě hlavní vystoupení, která budou 4. a 5. července. Budeme mít jedno vystoupení odpoledne a jedno večer už za tmy.
Co vás chystání vlastní skladby na slet naučilo?
Vytrénovalo mě to k větší trpělivosti a částečně i jisté pokoře. Protože samozřejmě přijímám od začátku i nějakou kritiky, což bylo jasné, ne všem se ta skladba líbí a chtějí ji cvičit, navíc v nabídce jsou i další krásné skladby. Někteří lidé ale umí říct svůj názor hezky, jiní ho umí sdělit tak, že to zabolí. Nikomu to neberu, ale hlavně na začátku, když má člověk pocit, že vymyslel šest minut a 45 vteřin něčeho, z čeho je nadšený, byla zpětná vazba někdy náročná.
Na co jste nejvíc hrdá?
Nejsem v tom sama, jak už jsem říkala, jsme kolektiv autorek. Chtěly jsme třeba, aby oblečení nebylo jenom na efekt, ale i použitelné na další cvičení. Stejně jako podložky, které daným jednotám zůstanou jako vybavení pro další cvičence. Nebo třeba boty, často byly nutností bílé boty, které si cvičenky celý týden šetřily, aby na finální vystoupení byly čisté. Jenže pak se jim z toho třeba dělaly puchýře nebo se v nich necítily dobře, protože byly nové a neprochozené. My budeme mít boty černé, které už cvičenky buď doma mají, nebo si je mohou koupit a normálně nosit.
Pojede Kateřina Machů hned 6. července někam na dovolenou?
To vůbec nevím, odhaduji, že to bude taková směsice pocitů, kterou si neumím ani představit. Teď, v době tréninků, mám husí kůži, když vidím skladbu cvičit najednou 32 holek a na stadionu v Edenu jich tam bude 1600?! Ale myslím si, že 6. července půjdu na nějaký dobrý a dlouhý brunch a odpočinu si.
Chcete být dobrovolníkem?
|
Strážce streamu
