Do počátků stoleté historie českého otužování i mezi současné zimní plavce, do řeky i do klubovny, vtahuje lehce a neformálně kniha Mrzneme napříč Vltavou. Novinka s unikátními dobovými fotografiemi nese podtitul 100 let zimního plavání od dob průkopníka Alfreda Nikodéma. Její autor, novinář Jan David, přibližuje i skrze své první otužovací roky v současnosti stále populárnější téma v pestré mozaice reportáží, historických článků i aktuálních rozhovorů.
Pojďme ale nejprve na začátek celého příběhu. Pražský klenotník Alfred Nikodém založil roku 1923 – ve svých 59 letech – organizované sportovní otužování při plaveckém klubu APK-Praha pod názvem Zimní záchranná sekce tonoucích a hned zkraje získal pro zimní plavání několik prvních nadšenců. „Letos je tomu právě 100 let od založení,“ říká autor knihy Jan David a doplňuje, že Nikodém propagující zdravý životní styl a železnou kázeň zároveň stojí u zrodu štědrovečerního plavání ve Vltavě. „Laik žasne, odborník se však už nediví – zvykl si. Vždyť Alfred Nikodém přeplaval poprvé v zimě Vltavu – se svým přítelem Skulinou – už v roce 1923,“ stojí černé na bílém v novinách z roku 1972, kdy se připomínalo blížící se rovné půlstoletí.
Podrobně zdokumentováno dobovými médii bylo zimní plavání vedené Alfredem Nikodémem v roce 1926. Voda tehdy zamrzla tak, že se plavci museli místy probíjet ledem. Podle článku s titulkem O štědrém dnu přeplavali Vltavu se závod konal bez nehody, až na to, že: „… Ortovi zmrzly vlasy v jeden chomáč ledu a slečna Griesmanová, při odpočinku usednuvši si na železné zábradlí, přišla o kus trikotu.“
Pozvánka
|
„Při břehu byla hladina zamrzlá, museli jsme prolamovat led,“ sdělil v roce 1926 novinářům Alfred Nikodém. „Řeka byla mělká, museli jsme se broditi vodou a ledem asi tři metry do větší hloubky a teprv potom jsme se vrhli do proudu. Nebylo to právě nejpříjemnější, řeka byla pokryta ledovou tříští, která nás řezala do prsou, do rukou, ramen a do krku. Připadalo mně to, jako když plavec zaplete se v létě do trávy, zápasí v ní, nemůže uniknouti a nakonec utone,“ podotkl v jednom z mnoha svých rozhovorů znovuobjevených díky nové knize Mrzneme napříč Vltavou.
„Když jsme vystoupili na břeh, nebyla nám vůbec žádná zima, až teprve ve vytopené místnosti jsme dostali trochu třesavku. Pak jsme ale vypili čaj, ustrojili se a bylo nám už dobře. Šel jsem hned zase do obchodu, také Griesmanová šla zpět do svého zaměstnání. Měla jenom strach, co tomu řekne maminka. Nesvěřila se předem, protože si byla jista, že by nedostala povolení,“ dodal průkopník otužování a zimního plavání Nikodém.
Současný vánoční závod plavců u Národního divadla nese jméno právě tohoto průkopníka českého sportovního otužování – Memoriál Alfreda Nikodéma. Letos 26. prosince se koná 77. ročník. Proč to není rovná stovka? Nová tradice odkazující na Nikodémovy štědrovečerní plavby byla znovuzrozena díky Oldřichu Liškovi po druhé světové válce, odkdy se oficiálně datují její počátky.
„Ještě na sklonku života Alfreda Nikodéma v roce 1947 založil Oldřich Liška, což byl jeho žák a další otužilecká osobnost, Tělovýchovný otužilecký klub se zkratkou TOK. Ve stejném roce také uspořádal první poválečnou plavbu u Národního divadla a ta se považuje za první ročník dnešního Memoriálu Alfreda Nikodéma,“ uvedl Tomáš Prokop, předseda I. plaveckého klubu otužilců Praha, který je v současnosti s více než pěti sty členy tím vůbec největším v Česku.
Strážce streamu
