„Když jsem se dozvěděl, že je Ivan i famózním malířem, začal jsem se o jeho tvorbu zajímat v ještě širších souvislostech. Uvědomil jsem si, že je tak trochu posedlý za každou cenu pobavit své okolí, přestože sám vyhledává samotu a klid. Jeho výjimečnost je právě v tom, že dokáže člověka rozesmát hned v několika disciplínách – mluveným slovem, písní, ale i výtvarnem. Humor zastřešuje jeho život a jeho osobnost, a já jsem potěšen, že nám dovolil, abychom s ním dokument natočili,“ říká režisér snímku Patrik Ulrich.
Mládka proslavily již zlidovělé písničky s doprovodem banja a typický humor. Méně se už ví, že je tvůrcem originálního hudebního nástroje guitariano, autorem několika stolních her, ale především malířem obrazů, pro které si sám vynalezl teorii obrácené perspektivy a styly jako posunismus, akční minimalismus nebo umělecké rýsování.
Písničky přestal skládat už počátkem 80. let. „Nádoba prostě přetekla – přestalo mě to bavit.“ A dávno skoncoval i s televizními pořady. Jeho popularita je přesto konstantní. Banjo Band Ivana Mládka je nadále stálicí spousty letních festivalů. A které životní období zpětně vnímá jako nejhezčí? „To, na které si pamatuju. Takže to současné.“
Mnoho let spolupracoval se Zdeňkem Svěrákem, jenž pro něj psal hudební texty. „Skamarádili jsme se na jeho popud. Ivan Mládek za mnou jednou přišel do Malostranské besedy, že píše písničky, ale že mu je v rádiu nechtějí vysílat, protože jim připadají hloupé nebo naivní, divné. To se stává lidem, kteří jsou originální. Vybral si mne jako člověka s podobným viděním světa, který ale není tak bláznivý jako on. První naše skladba byla Láďa jede lodí,“ vzpomíná v dokumentu na setkání s Ivanem Mládkem scenárista, herec a autor textů Zdeněk Svěrák. Mimo něj promluví ve snímku také Luděk Sobota nebo tubista Václav Dědina.
Strážce streamu
