RECENZE: Whitney chtěla jen zpívat. Životopisný film o zpěvačce se zaměřuje více na hudbu

Nemusíte být zrovna znalec populární hudby, abyste věděli, co slavná zpěvačka zažila. V 80. letech nevhodnou lesbickou lásku, bouřlivé manželství s Bobbym Brownem, složité vztahy s rodiči a později s dcerou, ale i závislosti, které se jí staly osudné.

To všechno akcentuje i režisérka Kasi Lemmonsová v novince, jejíž stopáž se vyšplhala na téměř dvě a půl hodiny. K ruce měla Anthonyho McCartena, který psal scénář už pro Bohemian Rhapsody. Ostatně Hollywood rychle zjistil, že životopisné snímky hvězdných umělců se dobře prodávají, což mezitím doložily filmy Rocketman či Elvis. Ostatně brzy má dojít i na samotného Michaela Jacksona.

Zní opravdová Whitney
Každopádně Lemmonsová a McCarten chtěli dát ve filmu prostor hlavně písním, které Whitney tak proslavily. Ostatně věta, že má prostě jen zpívat, zaznívá ve snímku od různých postav hned několikrát. Hudba skutečně prostupuje celým dějem významně. Tvůrci obstarali původní nahrávky Houstonové, často i v jednotlivých stopách, a pro film je opět smíchali tak, abyste si její obdivovaný hlas vychutnali i v kinosále.

Herečka Naomi Ackieová, jež Whitney ztvárnila, se brilantně vtělila do osoby, kterou znal celý svět. Ať už jde o gesta, mimiku, či mluvu, kdy se musela zbavit hlavně britského přízvuku. A na začátku ji i uslyšíte zpívat. Po většinu filmu ale skutečně zní hlas samotné Whitney.

„Její schopnost podmanit si jakoukoli píseň a fascinovat jimi posluchače po celém světě byla naprosto jedinečná,“ říká třicetiletá herečka. A skutečně jsou momenty, kdy vám i ve vyhřátém v kině běhá mráz po zádech, jako když Whitney zpívá americkou hymnu při finále Super Bowlu, a někdy se možná přistihnete, že si jen tak podupáváte do rytmu. Mimochodem, tenhle soundtrack bude bomba. Problém nastává, když v otitulkovaném filmu necháte sdělení některých závažných okamžiků na textech písní, které titulky nemají. Ne všichni diváci pak mohou porozumět. Zatímco zvukově se daří prodat písně parádně, občas chybí obrazová velkolepost, která zdobila třeba Bohemian Rhapsody.

Ano, hádky, alkohol, cigarety, trochu té rasové otázky, to všechno je ve filmu také zmíněné, ale tvůrci se nevyžívají v drsných záběrech a ostatně i samotný závěr je poctou hudbě, tělo tonoucí ve vaně by skutečně nebyl ten pravý konec.

Tak trochu už to znáte
Pomocí střihů prostředí se Lemmonsová vyrovnává s mnohými klíčovými momenty v životě zpěvačky a nechává právě znít ony písně. Až si řeknete, co se tedy děje v tak štědré stopáži, když se mnohé velké věci z 90. let odbývají v několika minutách včetně trochu úsměvné epizody s filmem Osobní strážce, který Whitney vystřelil až k nebesům. Kořením jsou opět a především písničky, případně dialogy s blízkými.

Z hereckých výkonů je třeba vyzdvihnout ještě Stanleyho Tucciho v roli hudebního producenta Cliva Davise. Mimochodem Davis film spoluprodukoval a dodal tvůrcům dost osobních zážitků. To on kdysi objevil v klubu v New Jersey „nejlepší hlas generace“, jak Whitney označil.

Hodnocení 75 %

V traileru k filmu se mluví o tom, že spatříte Whitney tak, jak ji neznáte. To se daří jen částečně. Pokud vám totiž není třeba patnáct let, museli jste mnohé někde vidět, číst či slyšet. Prodat slavnou postavu přes její osobitost a touhu zpívat a bavit lidi se však povedlo obstojně. Emoce jsou zde silné, tak se nechte chytit.