STRÁŽCE STREAMU: Dark se rozloučil třetí sérií. Proč tuhle pecku objeví někteří až teď?

Německé Stranger Things, jednohubka pro fandy tuzemské minisérie Pustina, komplikované obrazové cvičení pro ty, jež mají problém s pamatováním obličejů. Tak se hovoří o seriálu Dark, jehož děj stojí na ponuré atmosféře, tajemstvích a především časových paradoxech spojených s ústředním motivem – cestováním v čase. Nejen německý fenomén Dark se koncem června dočkal své poslední sezóny a i po jeho zhlédnutí se zdá, že tvůrci skončili na vrcholu. Nesměl proto chybět ani v naší webové rubrice Strážce Streamu.

Policista Ulrich

Belgická Včelka Mája
Na portálu československé filmové databáze jsem si přečetl v jednom z komentářů perfektní přirovnání. Seriálu Dark sluší označení „německé Stranger Things“ asi tak, jako jsou Šmoulové belgická Včelka Mája. Tahle mysteriózní atmosferická podívaná se pravda částečně odehrává v osmdesátých letech a je v ní kromě dospělců také parta dětí. Tím ale výčet podobností téměř končí. Na druhou stranu to čistě na povrchu platit může.

Máme tu německé maloměsto Winden u pochmurného lesa, kde se začínají ztrácet děti. Jedním z nich je i místní chlapec Mikkel, jehož zmizení obratem vyšetřuje jeho otec a policista Ulrich. Pak tu máme také ještě jednu zdánlivě nesouvisející sebevraždu, po které se Winden stále více halí do prapodivné aury tajemství a mezi místními se začíná šířit atmosféra nedůvěry. Je také jasné, že má v problému nějakým způsobem prsty místní atomová elektrárna. A jak už bylo zmíněno, v ději se cestuje mezi několika časovými rovinami.

Pavučina vztahů i německých ksichtů
Ve Strážci streamu vám často doporučuji seriály a filmy, u kterých můžete půlku mozku vypnout a nic podstatného vám neuteče. To ale není případ Dark, kde se nepozornost (doslovnou poslední sérii nepočítaje) zkrátka nevyplácí. Ve středu děje stojí zhruba čtyři místními rodiny napříč třemi časovými rovinami (2019, 1986 a 1953). Jak pak seriál na začátku říká, Mikkela je třeba hledat nikoliv kde, ale spíš kdy. Většinu postav pak navíc sledujeme se dvěma či dokonce třemi tvářemi v několika časových rovinách. Divák je občas přirozeně zmaten a je často ryze na něm, jak si seriál užije. Zda se prokouše všemi těmi rodokmeny a vztahovými zákrutami dříve či si počká až na doslovné vysvětlení o pár dílů později. Samostatnou kapitolou jsou pak jakési koláže a prostřihy jednotlivých obličejů z různých časových rovin, které podbarvuje atmosferická hudba. Máte rádi mnohahodinové depresivní koukání, kde se postavy motají stále v kruhu neschopné jakkoliv změnit svůj osud? Dark je právě pro vás.

Je také jasné, že má v problému nějakým způsobem prsty místní atomová elektrárna.

Dotaženo až do konce
Seriál Dark možná nevstoupí do dějin jako ten nejlepší seriálový počin, jaký kdy kdo natočil. Je ale třeba smeknout klobouk před scénáristy, kteří zvládli všechny dějové linky dotáhnout do konce tak, že to doopravdy dává smysl. Vzpomeňme například na seriál Ztraceni a kdybychom chtěli, mohli bychom dlouze pokračovat dál. Kdo by to řekl, že mě bude někdy zajímat, jak to dopadne s nějakou partičkou postav uprostřed německého zapadákova. Tohle opravdu není Cobra 11, Komisař Rex, ba ani detektivka Big Ben.