Znovu jste se rozhodli rozšířit japonské znalosti českého publika, proč se tentokrát deska jmenuje Kamarádi?
Je to deset let, co jsme vznikli a neberu jako samozřejmost, že se furt máme rádi a že jsme fakt parta kámošů. Není úplně běžné po takové době nemít zásadní ponorky. Na to, že jsme pořád v nějakém kolotoči, jsou naše vztahy pořád dobré. Dlouho jsem vymýšlel, jak by se album mohlo jmenovat. Nakonec se zase stalo to, že v názvu nezachycujeme témata písniček na desce, ale spíš naši kapelní fázi.
Při poslechu mi v textech nejvíc rezonovalo téma bilancování v různých souvislostech.
Řekl bych, že zásadním tématem desky je čas. Samozřejmě také holky a vztahy, protože to je něco, co člověk tak nějak řeší a asi to bude tématem navždy. Mně bylo 30, kapela slaví 10 let a při kulatinách má člověk vždy tendenci v sobě spouštět bilanční procesy. Nejsme žádní zelenáči a máme už něco za sebou, to dobré i to špatné. Jdeme dál a myslím si, že už není tolik věcí, které nás snad můžou překvapit. Ale teď v pozici, kdy naše tvorba evidentně nějakou ne úplně malou skupinu lidí zajímá, můžeme trochu určovat trendy a se zkušenostmi, které máme, můžeme vymýšlet i různé věci a způsoby, jak překvapovat.
Co tedy fanoušky na Tomodachi čeká?
Možná, že je trochu pestřejší, ale podle mě jsou to pořád ti stejní Mirai, akorát jsme si víc prohráli se zvukem, ale podstata zůstává stejná. Chceme lidem přinášet něco nového a nedržet se jenom těch prověřených vod a principů, o kterých víme, že fungují, a s tím kalkulovat.
KoncertyFrýdecko-místeckou partu Mirai tvoří Mirai Navrátil, Šimon Bílý, Tomáš Javůrek a Michal Stulík.
|
Když jste před pár měsíci vypustili první singl s názvem dopis, zaznamenala jsem hodně negativních reakcí.
Od těch ortodoxních fanoušků asi vždycky dostanete, když přijdete s něčím novým. My jsme s tím do toho šli, trošku postrašit, co se vlastně děje?! Singl dopis je zvukově opravdu jinde, takže se to dalo čekat. Ale album se skládá, v tomto případě, z 11+1 písničky a je tam fakt od každého něco, i spousta věcí, kde si i ten věrný fanoušek Mirai řekne: Jo, to je to, co jsem od nich čekal. Byť já si nemyslím, že Tomodachi je nějaká extrémní novota, ale chceme trochu uvažování našich posluchačů posouvat.
Slyšela jsem, že pro ten neotřelý zvuk byl hodně i producent desky Ondřej Fiedler.
Myslím si, že mezi námi a jím je krásná rovnováha. On už v muzice dokázal opravdu hodně, má stovky milionů zhlédnutí na YouTube a poslechů na streamech, a má potřebu se hudbou hodně bavit. Někdy je pak trochu extrémnější, než na co je klasický český posluchač zvyklý. Ale zase si myslím, že právě tím těm písničkám dává nový směr a náboj – a já jsem za to hrozně rád. Za ten už zmiňovaný singl dopis jsme dostali naloženo, ale neměnil bych. Navíc si myslím, že nějaká reakce, ať už pozitivní, nebo negativní, nějaké rozvíření vod, je v této fázi mnohem lepší než si jet nějakou klasiku a širší publikum postupně unudit.
Posluchači už mohli znát pět skladeb, které jste průběžně zveřejnili. Byl jste nervózní z vydání desky, nebo jste už tušil, jaké reakce čekat?
Jsem, vždycky. Teď možná ještě o trochu víc právě proto, o čem jsme se bavili, že je zvukově jiná. Ale ty písničky, které jsme už vydali, jsou většinou ty odvážnější.
Máte za sebou klubové turné po Slovensku, jaké tam byly na vás reakce? Bylo to naše druhé slovenské turné a užili jsme si to. Klubové koncerty úplně milujeme, je to fakt strašně nabíjející a extrémně intenzivní a kontaktní. Člověk lidi i slyší zpívat, jak jsou hodně blízko. Baví nás na tom i to, že Slovensko je teď pro nás jako dobývání nového území, jako když začnete chodit s holkou a oťukáváte se. Všeobecná znalost o Mirai tam byla ještě před rokem nulová a teď jsme prodali dvakrát více vstupenek než vloni. Pro slovenské fanoušky jsme tedy docela čerstvý objev, což tomu dává trochu jiný náboj. Hráli jsme tam i ty už zveřejněné nové písničky a bylo vidět, že každý další koncert to neznali jenom lidi v první druhé řadě, ale i v patnácté.
Budete desku někde křtít?
Ano, na speciálních koncertech. V květnu uděláme v Praze, Brně a Frýdku-Místku tři malé koncerty, pro 300 až 400 fanoušků. Na nich přehrajeme Tomodachi od první do poslední písničky, což je sice hodně experimentální formát, ale pro nejvěrnější fanoušky skvělý, protože ti už to budou mít naposlouchané. I pro nás to bude dost obohacující, všechny skladby se budeme muset naučit tak, aby byly prezentovatelné i naživo, to je totiž dost odlišné od toho nahrát písničku ve studiu. Navíc některé písničky už jsme nahráli před mnoha měsíci.
V létě se chystáte pořádat vlastní hudební akce, Summer Festy. Můžete o nich něco prozradit?
Je to akce, kde si chceme všechno udělat podle svých představ. Roky jezdíme festivaly, kde jenom odehrajeme svůj set a konec. Teď jsme to chtěli uchopit nějak jinak a uspořádat si ty akce po svém. Vybíráme si třeba sami dodavatele jídla tak, že podle Gastromapy Lukáše Hejlíka jezdíme a ochutnáváme, takže stánkaři, kteří u nás budou prodávat občerstvení, mají svoje restaurace s dobrým jídlem. Takže ve výsledku tam bude za nás skvělý burger, pizza, asijská jídla... Vymýšlíme také vlastní drinky, budeme tam mít i herní zóny, to sami máme rádi. Chceme spíš takový moderní a osobní přístup, kdy budou mít lidi možnost přijít s kapelou do bezprostředního kontaktu. Budou autogramiády, odpoledne akustický koncert, večer velká show a teď se učíme dýdžejovat, abychom si sami mohli odehrát i afterparty. Bude to určitě náročné, ale moc se na to těšíme.
