Přes všechny výhrady si myslím, že Praha je město kolům zaslíbené. Nedávno jsem narazil na další nové cyklopruhy, případně vyhrazené pruhy pro MHD, taxíky i cyklisty v jednom. Překvapilo mě, že i v místech, kde bych to nečekal.
Jsou místa v hlavním městě, kde se to cyklisty zrovna nehemží, kde je vozovka spíš výhradně doménou motorových vozidel. Léta jezdívám například z Roztyl, Ryšavého ulicí a dál Türkovou na Jižní Město. Jsou tam dva pruhy jedním směrem, dva druhým. Vozovka navíc vede pod dálnicí D1, za podjezdem se odbočuje na magistrálu. Nepamatuji, že bych tam potkal cyklistu. Právě proto mě nedávno překvapilo, příjemně, že tu nakreslili na asfalt i místo vymezené pro kolaře. Netvrdím, že se s rychle jedoucími auty za zády cítím bezpečně, pokud mám na silnici vlastní pruh, ale k zahození to není.
Podobně jsem před pár dny natrefil na nově vymalovaný pruh v ulici Na Jelenách, je to cesta, která míří od nájezdu na Jižní Město a Šeberov z dé jedničky na konci města. Obvykle to tam osobáky sviští víc než padesátkou, je tam úsek skoro kilometr, vlevo i vpravo nic, kromě čerpací stanice, žádný chodník, lidí tu prochází pomálu. Teď tam autobusáci i cyklisté dostali vlastní pruh.
Možná tahle dvě zjištění nejsou bomba zprávy do bulváru, někdo nad tím mávne rukou. Koho mohou zajímat dobré zprávy. Píšu o tom ale i proto, že jsem nedávno doma v krabici objevil starou Mladou frontu, myslím z roku 1987, nebo 1988. V sobotní příloze debatovali odborníci o tom, že by nebylo špatné vybudovat nějakou cyklostezku. Na konci 80. let totiž nebyla v Československu ani jediná (o cyklopruzích na vozovce ani nemluvě). A že bychom si měli vzít příklad z toho zpropadeného Západu, kde už takové vymoženosti mají.
Uplynulo třicet let a cyklostezkami, cyklopruhy a cyklotrasami se to u nás jen hemží. Máme jich kolem dvou tisíc kilometrů, značených cyklotras jsou desítky tisíc. I tak si říkám – díky za každou novou.