Koloblog
V minulém Koloblogu jsem skončil jízdu přibližně v polovině cyklotrasy mezi Kunratickým lesem a Vltavou. U branického fotbalového areálu a nafukovací panny ze sex-shopu.
Další zajímavost na této frekventované cestě je těsně před odbočkou u sjezdu z Jižní spojky do Braníka a Modřan. Na prázdném plácku, kam se kdysi vozívala suť, parkuje už pár let starý karavan, který užívají bezdomovci. Mají ho už různě „dostavěný“ o plachty a přístřešky, je tu i venkovní posezení z nejrůznějších sedaček a kempinkových židlí. Někdy tu bydlí dva lidé, někdy tři či čtyři, občas se mezi obyvateli této minikolonie objeví i dáma. Vstupní drátěná vrata na pozemek bývají někdy zabezpečená, i když se nedá předpokládat, že by se do karavanu někdo dobýval. Pokud tudy jezdívám i v zimě, nezdá se, že by bylo obydlí pusté, v závětří pod Jižní spojkou se dá přežít celoročně.
obydlí bezdomovců
Pak už následuje pár stovek metrů k parku okolo kancelářské budovy Golden Office, kde se kříží cyklotrasy a cyklostezka směrem na Vrané nad Vltavou nebo podél řeky na Žluté lázně a k Vyšehradu. Abych se dopravil na Smíchov, musím využít stezku vedoucí po Barrandovském mostě podél frekventované víceproudé magistrály přes řeku. Krásná tady bývají podzimní a zimní rána, kdy se nad Vltavou vznáší opar a řeku brázdí časní veslaři. Na úzké cestě přes most v podstatě chodce nepotkáte, v létě tu je ale cykloprovoz stejně čilý jako na přilehlé magistrále.
Pod mostem je ráj sprejerů.
Po překonání vodního toku má cyklista dole pod mostem Jižní spojky na výběr. Buď se vydat ještě asi kilometr po stezce podél vody až ke zlíchovskému lihovaru, kde se ale musí napojit na hustý automobilový provoz Strakonické ulice (někdy tady můžete u loděnice narazil na slavného veslaře Ondřeje Synka), nebo zvolíte směr doleva pod autostrádou k tramvajové trati směřující na Barrandov. Pod mostem je ráj sprejerů, kteří tu už léta malují na betonové plochy. Smutnějším doprovodem jejich umělecké činnosti jsou poházené spreje a plechovky a láhve od alkoholu.
Ještě před vjezdem na Hlubočepskou ulici vede od přemostění stezka podél železnice.
Ještě před vjezdem na Hlubočepskou ulici vede od přemostění stezka podél železnice. Roky tu byl příjemný chládek vzrostlých ořešáků, každý podzim jsem si odtud odvážel aspoň dvě kila ořechů. Letos je ale nechali správcové železničních cest vykácet. Možná kvůli bezpečnosti vlaků, ale cyklisté přišli o chládek v letních parnech, já o ořechy a všichni o kus přírody.
A za podjezdem pod jednou z kolejí železnice už na jezdce zase čeká automobilový provoz. Ráno kolem osmé tady bývá docela zácpa, což však žádného cyklistu netrápí. Předjede kolonu zprava i zleva a kolem rodného domu písničkáře Karla Hašlera se napojí na Nádražní ulici. A tím vlastně cesta mimo autocivilizaci končí.
