metro.cz

Alzheimer mámy? Pro nás je to Ali. Občas se projeví i jako opravdový kamarád, říká blogerka

  9:28
Píše čtivě a nevyhýbá se ani těm drsnějším tématům. Hana Vondráčková pečuje o matku s alzheimerem a jako ventil začala o nemoci blogovat. „Je to téma, o kterém se moc nepíše. Nemluvím o institucích nebo o nejrůznějších nabídkách pomoci. Myslím vyprávění lidí, kteří s takto nemocnými příbuznými žijí a starají se o ně. Rozhodla jsem se blog věnovat právě příběhům, které mapují průběh nemoci. Se vším, co k tomu patří,“ říká Vondráčková.
Hana Vondráčková je dvojnásobná babička. | foto: Archiv H. V.

Než mrknete na blog pubertackapredduchodem.blogspot.com, přečtěte si rozhovor s jeho autorkou.

Zaujala mě hned první kapitola. Píšete o tom, kolik vaše matka pila alkoholu. Proč hned tak drsný začátek?
Nikdy jsem nepsala, takže výběr prvního příběhu byl naprosto intuitivní. Byla jsem plná emocí, podvědomě jsem proto sáhla po nejtěžším kalibru. Možná jsem se prvotně chtěla zbavit těch největších balvanů.

Jak jste se k psaní blogu dostala?
Přišla jsem o práci a hodně mě to sebralo. Týden jsem byla totálně paralyzovaná. A zrovna v tu dobu se mi do cesty připletl odkaz na vytvoření vlastního blogu. Prvotní myšlenka byla, že budu psát jen tak pro sebe, ze všeho se vypíšu a bude zase dobře.

Blog máte zhruba měsíc. Je vám už lépe?
Dcera mě přiměla založit si účet na sociálních sítích a pomohla příběhy nasdílet. Mám díky tomu odezvu od lidí, kteří něčím podobným procházejí nebo jim mé příběhy jen zvednou náladu po náročném dni. Musím říct, že mě to neskutečně nabíjí. Všechny ty milé komentáře. Cítím, že to, co dělám, má smysl, a to je pro mě nejdůležitější.

Proč o alzheimeru vaší matky píšete jako o Alim?
Je to krátké, roztomilé a nezní to tak strašně učeně. Přijali jsme ho do rodiny jako plnohodnotného člena. S Alim můžete zažívat i legraci, ale zkuste to s alzheimerem. Než to vyslovíte, tak je po he he. A věříte, že se někdy dokáže postavit také na naši stranu?

Jak to myslíte?
Třeba ve chvílích, kdy nám rupnou nervy. V ten moment se Ali projeví jako opravdový kamarád a přiměje babi, aby během minuty na všechno špatné zapomněla.

Babi?
Tak jsme mámě začali říkat, když se mi narodila dcera, a už jí to zůstalo. Dnes jí babi říkají úplně všichni. I naši kamarádi.

Ví, že o ní píšete blog?
Říkám jí z legrace, že je celebrita, protože o ní píšu příběhy. Řekne mi, že jsem šikovná, a za pět minut nic neví. Je to jako na houpačce. Jeden den máte pocit, že je to v pohodě, a druhý den vás máma ani nepozná nebo řekne, že jí dcera umřela. Tak to prostě v životě s Alim je. Buď se s tím smíříte, nebo vás to převálcuje. Já se rozhodla pro to první. 

Autor: Marek Hýř Metro.cz
zpět na článek