Měl jsem možnost vaši novou desku Frihet párkrát slyšet – konečně jste hrábli do kytar, jak jste chtěli už u té minulé. Z některých písní je návrat až k začátkům Chinaski z 90. let patrný. Byl to záměr?
Ano, protože jsme o tom dlouho mluvili a pořád se to nedařilo. Minulá deska 11 byla vyloženě postavená na „španělkách“. Nyní jsou tam svižné kytarové rify a trochu jsme se k tomu big beatu vrátili. Je to ale i tím, že jsme si pořídili zkušebnu a tam jsme písničky půl roku drtili.
Vydal jste se v čase zpět i třeba ke způsobu života Henriho Chinaskiho například v textech?
To asi moc ne, i když je pravda, že deska není textově moc pozitivní. Měli jsme hodně písničky o lásce, nyní je tam sice zmíněna, ale často ne v pozitivním smyslu. Ale to je dané podle mě věkem. Člověk už nevidí všechno hezky a ví, že vztahy s sebou přinášejí i zklamání či trápení.
Myslel jsem to tak, že jsem zaznamenal také vulgarity...
Tak to asi ze mě vypadlo. Například v písni Samota je svoboda zpívám: „Život je ku*va převlečená za kalendář.“ Je to dost temná píseň, kdy jsem dospěl k tomu, že nakonec je člověk na život vždycky sám, i když může mít milující rodinu. V té samotě jsem pocítil svobodu. Dál se tam zpívá: „Samota je svoboda, proto náruče našich blízkých bývají slaná.“ Tím myslím, že člověk své blízké občas trochu trápí. Ale tak to prostě cítím, že život není vždycky jen veselý.
Právě svoboda se promítla do názvu celé desky. Frihet znamená svoboda v norštině. Co je svoboda pro vás?
Jde hlavně o tvůrčí svobodu. Hrajeme pátý rok v nové sestavě a konečně jsme se pořádně poznali. Kluci ztratili zbytečný respekt vůči mně a Frantovi Táborskému, že jsme napsali ty velké hity, a začali taky nosit nápady. Každý má na desce minimálně dvě písničky. Celé album vznikalo v období covidu, kdy jsme nevěděli, co bude dál a jak se vše vyvine. Já se první měsíc covidu loučil s kapelou, že už si třeba nikdy nezahrajeme. Pak jsme si pořídili zkušebnu a v uvolněné svobodné atmosféře jsme dělali na nových písničkách. Vždycky jsme se v kapele drželi trochu při zdi, ale tentokrát jsem cítil absolutní svobodu a nestyděl jsem se přinést i největší blbost a vždycky jsme to s ní aspoň zkusili.
Norštinu jsme neuvedli náhodou. Právě v Norsku na břehu moře jste desku nahrávali...
Ano, pak byla velká svoboda při nahrávání, kde jsme strávili v dřevěném studiu téměř dva týdny. Cítil jsem, že taková atmosféra byla v kapela naposledy někdy v začátcích, kdy nám bylo kolem dvaceti let. Byla to čirá radost z tvorby. Navíc jsme už všechny písničky měli připravené, protože byl čas. Ne jako někdy dřív, kdy jsem třeba text k písni Každé ráno dopisoval až v letadle do Anglie na nahrávání. Navíc producent Greg Haver, se kterým už jsme dvě desky dělali, z nás dokázal dostat to nejlepší. Co se týče názvu, tak jsem si vzal norský slovník a překládal si některá slova nebo názvy písniček, až jsme se shodli, že slovo Frihet vyjadřuje náš společný pocit. Takže věřím, že se tvůrčí svoboda promítla právě do nových písniček.
Kapela Chinaski hraje v obměněné sestavě už pátým rokem.
Také možná fanoušky překvapí, že se v textech objevují i různé vtipy a hříčky. Ne že byste je nikdy neměli, ale možná i to souvisí s vámi zmiňovanou tvůrčí svobodou, je to tak?
Strašně mě inspiruje Jiří Suchý. Od té doby, co hraji v Semaforu, jsem zjistil, že nemusím být něčím svázaný, a pocítil jsem volnost a radost z tvůrčí práce. Některé věci bych se dřív styděl přinést, například píseň Metylalkohol by asi na žádné z dřívějších desek být nemohla.
Myslím, že na první ano...
Na té možná jo. Ale to je text, který jsem napsal v roce 1990 a třicet let jsem ho nosil v hlavě. To byl po revoluci pocit ze svobody, kdy byl najednou svět otevřený a my jsme chtěli žít jako hippies. Jezdili jsme do Veliše u Jičína, kde jsme vymýšleli písničky. Žili jsme všichni pohromadě v takové komunitě. Měli jsme v kuchyni vymalovaný strop nazeleno a tehdy jsem tam napsal tenhle text, nebo spíš básničku. Pak mi řekl Tomi Okres, pošli mi nějaké texty, mám spoustu nápadů. Tak jsem si řekl, že teď je možná chvíle pro tento text. A Tomi perfektně vystihl atmosféru a myslím, že se text s hudbou krásně potkal. Není to asi píseň, kterou uslyšíte v rádiích, ale nás strašně baví.
Mimochodem Jiří Suchý vám dodal na album text k písni Konec jistého Rambouska. Byl to host, kterého jste tam chtěl mít?
Ano, říkal jsem si, že když v Semaforu hraji a mám k Jiřímu Suchému tak blízko, tak jsem o to stál. Dlouho jsem sbíral odvahu, až nakonec mě kostymérka z divadla dotlačila do jeho šatny a řekla: „Jirko, Michal se tě chce na něco zeptat.“ Tak jsem se pod nátlakem osmělil. Trvalo chvíli, než pan Suchý něco napsal, a pak když mi text přišel mailem, tak jsem si říkal, že je tak divadelní, že to nepůjde na desku použít a nebudeme moct ho hrát. Nicméně klukům se to hrozně líbilo, písničku jsme tedy drtili dokola a nakonec je jedna z těch, kterou nás bavilo ve zkušebně hrát nejvíc. Je to písnička, jakou jsme nikdy neměli. I tady cítím tu svobodu, že jsme se odvážili udělat věci, které bychom si dříve netroufli. Teď jsme si řekli, že když písně baví nás, tak je na desku dáme.
Zmínil jste rádia. Z minulé desky před třemi lety se chytily jen dva singly – Láska a data a Báseň. Cítíte, že s tou novou zase bude šance otočit jich v éteru víc?
My jsme u té minulé desky chtěli mermomocí ukázat, že nová sestava funguje a že musíme něco vydat. Ale je na té desce znát, že je trochu uspěchaná a taková poloviční. Také jsme zkoušeli práci s různými producenty, což úplně neklaplo, tak jsme si polovinu produkovali sami. Naopak si myslím, že nová deska je plnotučná, jak má být. Je tam třináct silných věcí, které jsme zítra schopní z fleku zahrát, a to s chutí a bez pochybností. Na těchto písních jsme se shodli a věděli jsme, že je chceme hrát naživo. Dřív se často stávalo, že jsme točili desku a už ve studiu jsme věděli, že některé věci naživo hrát nebudeme.
Úplně celou desku chcete zahrát fanouškům během deseti koncertů po celé republice během října. Lidé ale znají pouze singl Dvě srdce vejpůl, nebude to trochu risk?
Bude, ale prostě to tak chceme. Zahrajeme skutečně celou desku od začátku do konce a pak vždy vytáhneme někoho z publika, aby ji pokřtil. Řekli jsme si, že to děláme pro fanoušky, ať to taky zažijí z druhé strany. Budeme hrát v klubech, protože právě z klubů jsme vzešli. Je to tedy ideální si tam desku zahrát a vyzkoušet si nové písničky před lidmi. Velké turné pojedeme až za rok na jaře. Já se do klubů hrozně těším, protože je mám nejraději. Tam nám to podle mě sedí nejvíc.
Nemáte problém se naučit tolik nových textů?
Je pravda, že dříve jsem u křtů míval kolem sebe spoustu taháků. Tentokrát jsme všechno půl roku hráli dokola a nepotřebuji žádný.
Zvolili jste trochu netradiční model, že ještě před koncertem bude vždy autogramiáda. Navíc nové album lidé dostanou jako součást vstupenky až na místě. Nebojíte se, že třeba až tolik lidí nepřijde, jako kdybyste se podepisoval tradičně až po koncertech?
Zkusíme to takhle obráceně a uvidíme, jestli to bude fungovat. Možná je to nevýhoda v tom, že po koncertě jsou lidé plní pocitů a písniček a já si s nimi při autogramiádách rád povídám. Prostě mě zajímá, jak lidé v těch městech žijí, jak vnímají naše koncerty. Tentokrát to bude těžké, když před vystoupením ještě nebudou mít ten zážitek za sebou, ale domluvili jsme se takhle.