Vkládám masku do chlebníku a následuji spolužáky k východu ze školní budovy. Proplétáme se ulicemi vilové čtvrti a za rybníkem Labuť vplouváme do Krčského lesa. Po hodině dorazíme lesní stezkou až někam ke Kunraticím. Učitel nás naštěstí nenutí vytahovat masky z chlebníku a nasazovat si je v jedloví; ještě bychom tím vyplašili lesní zvěř!
Z hodin branné výchovy, jak jsem je zažíval jako student pražského gymnázia Budějovická, si krom pochoďáku vybavuji už jen figurínu zvanou Anča sloužící k nácviku dýchání z úst do úst. Nebyli jsme to jen my puberťáci, jimž připomínala erotickou pomůcku – i když v obličeji nebyla nic moc.
Proč vás tu zatěžuji vzpomínkami z hlubin 80. let? Protože se chystá návrat povinné branné výchovy do škol. Před ministryní Šlechtovou začal připravovat příslušný zákon její předchůdce Martin Stropnický.
Poslankyně za ODS Jana Černochová k tomu tenkrát řekla: „Výchova k vlastenectví na školy patří. Už dítě by mělo vědět, že se od občanů očekává, že v případě ohrožení mají svoji zemi hájit a být připraveni třeba i nasadit život.“ Tak se, studenti, těšte; snad si tím trochu vykompenzujete povinnou maturitu z matematiky. A pak si pohlídejte tu velikost, abyste při branném cvičení nepadli za (Černochové) vlast jen kvůli nepadnoucí plynové masce...
www.martindanes.com
