Samozřejmě si uvědomujete, že jste jako filmař nemohl tento fakt nijak ovlivnit – ani vy, ani váš malý film, ale tak nějak podvědomě doufáte a plácáte se po ramenou, že to s vámi alespoň okrajově souvisí. A i když ne, pokusili jste se něco změnit.
Hledání příběhu pro nový film proto z větší části podmiňuji společenským přesahem a doufám, že takto budu moct znovu „něco změnit“. Možnosti jsou velmi omezené, hlavně při krátkometrážním filmu, ale dá se to. A podvědomě doufám, že se to podaří rychleji než při Atlantidě.
V březnu se na Slovensku stal zločin a po dlouhé době povolal na náměstí a do ulic tisíce Slováků. Úředníků, umělců, podnikatelů, běžných lidí. Cítit sílu lidí uvnitř davu je něco, co se dá jen velmi těžko popsat slovy.
Boj za spravedlnost a jednoznačný postoj k nepochopitelné absenci trestu dodává lidem kolektivní odvahu vytrvat a naději, že bychom společně mohli něco změnit. Tentokrát ne filmem, ale něčím ještě silnějším, společným postojem, který na náměstích po celém Slovensku dáváme najevo.
Fakt, že se po týdnech od vraždy novináře a jeho přítelkyně prakticky nic nezměnilo, jen ukazuje, že nesmíme zapomenout. Při Atlantidě jsem si naivně namlouval, že změnu v ukrajinsko-slovenském pohraničí rozhýbalo třináct filmařů, musím proto věřit, že je jen otázkou času, kdy plná náměstí vymohou spravedlnost.
Michal BlaškoNarodil se v roce 1989 v Bratislavě. Tam právě dokončuje magisterské studium režie na Vysoké škole múzických umění. V koprodukci s pražskou FAMU natočil bakalářský film Atlantida, 2003, který se věnoval ilegálnímu překračování ukrajinsko-slovenské státní hranice. S filmem sklízí úspěchy nejen na mezinárodních festivalech. Vybrán byl například i na slavný festival ve francouzském Cannes. S tímto snímkem také zvítězil v kategorii Cena Magnesia za studentský film roku 2018 v rámci udílení filmových cen Český lev. Čeští diváci mohou jeho práci sledovat také v kriminálním seriálu Specialisté, na jehož několika dílech se režisérsky podílel. |
