Na moře padá soumrak. Z ostrůvku Cabrera schovávajícího se na obzoru v šeru zbývá blikající tečka majáku. Snažím se směrovat příď dřevěného korábu k tomuto světýlku, které je i přes poklidnou hladinu chvílemi moc vlevo, chvílemi moc vpravo…
Už přes hodinu držím kormidlo na zadní palubě lodi, která vypadá jak z pirátských filmů. Ve tmě přestávám vidět na stěžni před sebou písek v přesýpacích hodinách. Vždy po uplynutí času musí jedna ze čtyř palubních směn cinknout na zvon. Tak ubíhá čas na replice historické lodi, která právě nechává za zády španělskou Mallorku. Část posádky má na starosti navigaci, část plachty, další pomáhá v kuchyni.
Česká plachetnice La Grace je replika historické lodi z druhé poloviny 18. století a nabízí zážitkové plavby. Nalodit se může každý a také si vyzkoušet lezení do dvacetimetrové výšky po provazových žebřících, ale i ranní drhnutí paluby. „Někdy mi přijde, že je pro lidi tou správnou drogou. Kdo se na ní sveze, úplně zblbne,“ vypráví její kapitán Josef Dvorský. „Nepřestává mě fascinovat, kolika lidem už na svých plavbách tato loď udělala radost. A nebavím se jen o rozzářených očích dětí,“ dodává s úsměvem chlap v pruhovaném svetru, jehož vyprávění o životě na moři je radost po večerech poslouchat. A nemůže za to jenom rum.
Co vybrat dřív? „To jsou všechno otázky na mnohahodinová vyprávění,“ drbe si hlavu, když vzniká tento článek. V rukávu má i neradostnou historku o ztroskotání, ale o tom později. Zvlášť když je mi zrovna zle. Proti mořské nemoci zabírá kapitánova rada: lehnout si na záda. Funguje to. Ale přece neproležím celý týden. Tak v tomto dnu ne zrovna naposled krmím přes palubu ryby.
Do větví! Tedy jako nahoru
La Grace se začala rodit na konci roku 2008 v profesionální loděnici v Egyptě, slavnostně byla spuštěna na vodu 5. prosince 2010. Hlavním důvodem pro výběr místa je skutečnost, že zde všechny lodě stále staví tradičním způsobem. „Plavím se po mořích od roku 1982 a vždycky mi přišlo líto, že Česko nemá takovou krásnou loď jako ostatní přímořské státy. Snil jsem o tom, ale když jsem zjistil, že nejsem jediný, bylo potřeba s tím něco udělat. Udělat ale něco zadarmo, něco zvlášť bláznivého ve svém volném čase už naštěstí Čechům není cizí. Stačilo tomu jen dát směr,“ říká a část těchto divokých příběhů můžete zažít i v jeho dvou vydaných knihách.
Pro suchozemce je obdivuhodné, jak kombinace dřeva, lan a plachet může v souhře fungovat, chytat vítr, a že to celé pluje. Nádherně. První šestice zájemců si v prvním dnu nasazuje lezecké sedáky, které jsou od určité výšky povinné. „Nahoru do větví,“ zvolá bocman, za chvíli se na stěžních lodi kotvící nedaleko hlavního města Mallorky objevují vratiplachta a hlavní stěhovka. Kapitán Pepa dole na palubě pragmaticky komentuje počasí bez větru: „Děláte vlastně úplně zbytečnou práci. Je to jen, abyste se to naučili a ze břehu jsme vypadali hezky.“
Na bezvětří si vlastně v tomto týdnu na přelomu října a listopadu roku 2017 nemůžeme stěžovat. Což trefně glosuje strojník Honza, jeden ze čtveřice stálé posádky vedle kapitána, bocmana a kuchaře: „Dát si hráškovou polívku a sundat kaťata, tak toho nafoukáme víc.“ Kdo je zbytek posádky? Těch dalších pětadvacet lidí? No my. Zájemci o plavbu, kteří se tu točí v týdenních turnusech jako na táboře. Něco podobného se tu také někdy děje, včetně hledání pokladu.
Pozor, tady nepískejte
Češi mají podle kapitána Pepy rádi moře a dobrodružství. „Úplným specifikem jsou plavby pro rodiče s dětmi podobné táborům. Děti hledají poklady a rodiče jsou nadšení, že mají chvíli pro sebe,“ vypráví kapitán na lodi pohupující se u ostrůvku Cabrera. Loď jsem dokormidloval až mezi skalní stěny, kde si řízení – jestli se tomu tak na lodi říká – převzal kapitán. Protože názvosloví je tu důležité. Neříkejte před námořníky například slovo stožár, jestli tím myslíte stěžeň. Zcela zakázáno je pak pískání, a to i pusou. Speciální píšťalky totiž na lodích slouží k dorozumívání i v počasí, když hlas nestačí. Jak vypadá? Je kovová, mrkněte třeba na film Master and Commander, vyšším šaržím tam visí na krku.
Na palubě je často zábava, vedle kormidla je i displej satelitní navigace, kde se dá nastavit směr plavby a nejste tak závislí jenom na majáku ve tmě. Instrukce pro plavbu? „Modrá je dobrá. Hnědá a zelená špatná,“ zní žertovná rada posádky.
Provoz historické lodi je docela nákladný. „Třeba jen plachty stojí jeden milion a musí se měnit každých pět let,“ říká kapitán Pepa. Je tedy loď hlavně srdcovka, nebo se vyplatí i ekonomicky? „Částka na provoz má každoročně šest nul a věřte mi, že je těžké na ni bez dotací a sponzorů dosáhnout. Proto s lodí pracujeme a vyděláváme si na to. Nikdy to ale nebude opravdový byznys, a tak bychom se bez dobrovolníků neobešli,“ tvrdí kapitán. Na zájemcích o plavbu totiž „nerejžuje“. Jeho slova nepřímo potvrzuje hlídka v národním parku ostrova Cabrera, kterou zajímá, kolik stojí výuková plavba. Někomu se to může zdát hodně, ale při vyřčení sumy za týden plavby si uniformovaní muži při místních cenách myslí, že to je částka za jeden den.
Potopila se v roce 2012
Loď se oproti historickým plánům liší nejen displejem navigace. Kdyby po staletích ožili dávní námořníci, plout by s ní uměli, ale zároveň by je čekalo nejedno překvapení. Lodě jsou dnes nabité elektronikou a La Grace není výjimkou. Z historizujících důvodů to při výrobě maskovali, ale nutností jsou motory a bezpečnostní technika: od hasičáku, hlídačů plynu až po satelitní vyhledávače či záchranné vesty a plovoucí ostrovy pro případ ztroskotání.
Tahle loď by se prý uměla narovnat z hladiny, i při takovém náklonu na bok, že by se okraje plachet dotýkaly vody. Jak se tedy vlastně stalo, že ztroskotala? „Nepřevrácení lodi řeší zátěž uvnitř trupu, neztroskotání kapitán. Já jsem ji kdysi půjčil a vrátili mi ji na kusy. Potopila se u břehů Španělska v roce 2012. Naštěstí se ji díky stovkám dobrovolníkům podařilo zachránit. To je ale část života, na kterou vzpomínám nerad. Stálo mě hodně sil ji zachránit a přišel jsem tehdy i o rodinu. Ne že by zahynula. My jsme na palubě v době katastrofy nebyli, ale neunesla ten stres a strach z toho, co bude dál,“ krčí rameny kapitán, který na lodi ročně tráví deset měsíců. V březnu, zhruba v době vydání tohoto magazínu, bude na námořním festivalu ve Francii. „Chystá se tam velká námořní bitva mezi námi a ruskou a francouzskou fregatou. Bude to obrovská show,“ dodává Josef Dvorský, kterého na moře dostala podle jeho slov dětská touha a dobrodružná povaha: „Nelituju.“
La Grace
|
