Císařovy poklady vytáhne z trezorů soukromých sběratelů nová výstava

Jak se vám podařilo obrazy objevit?
Na výstavě Hanse van Aachena v Císařské konírně viděla majitelka obrazu téměř totožnou kompozici a nechala mi v pokladně vzkaz, jestli se na něj nechci přijet k ní do Jičína podívat. Trvalo to dost dlouho, než jsem se tam vypravila. Takových vzkazů dostávám dost a jen málokdy se jedná o zajímavé dílo. Tohle byla výjimka, která potvrdila pravidlo. Otec majitelky ho dostal jako „palmare“ od jednoho zadluženého barona. Zatímco obraz na Aachenově výstavě visíval v Rudolfově pracovně, tento byl vystaven v císařově obrazárně. Je jedním z mála rudolfínských děl, které možná Čechy nikdy neopustilo. Dřívější majitelka ho měla schovaný za postelí, dnes visí v prestižní galerii Zlatá husa.

Jak se liší nová výstava v Muzeum hl. m. Prahy od jiných rudolfinských výstav?
Předchozí výstavy se snažily představit návštěvníkům rudolfínskou dobu a rudolfínské umění v co největší šíři pohledů, událostí, soudobé vědy, různých žánrů a technik, tvorbu jednotlivých osobností. Takové aspirace tato výstava nemá ani nemůže mít. Uvádí návštěvníka muzea do světa sběratelů, císařových novodobých následovníků.

Je velký rozdíl mezi dnešními sběrateli a jejich slavným předchůdcem, císařem Rudolfem?
Nemají sice takové prostředky a možnosti, jaké měl Rudolf II., ale sdílejí s ním zálibu v umění a pokud mají příležitost a trochu štěstí, získávají díla rudolfínských mistrů na aukcích po celém světě a přivážejí je zpět do Čech. Protože to jsou začasté díla dosud neznámá a nevystavená, nabízejí v mnoha případech nový pohled na dílo toho kterého mistra. Připomínají fenomén sběratelství starého umění, v naší zemi kdysi oblíbeného, které v posledních dvaceti letech stále ještě zaostává za zájmem o moderní a současné umění.

Co na ní uvidí nejzajímavějšího? Je mezi vystavenými obrazy nějaký skutečný klenot?
K nejvýznamnějším exponátům výstavy patří nepochybně dva obrazy Hanse van Aachena obrazy, Shromáždění olympských bohů a Diana se svou družinou odpočívající po lovu.

Všechna díla pochází ze soukromých sbírek, jak se vám podařilo je objevit a přesvědčit sběratele, aby je zapůjčili na výstavu?
Soukromí sběratelé většinou stojí o to, dozvědět se o svém díle co nejvíc, a tak komunikují s odborníky, stojí o jejich názor. Často se s nimi radí ještě před nákupem, využívají jejich odbornosti např. k ověření autenticity díla. Ne každý sběratel si přeje, aby se o jeho sbírce vědělo, to je třeba respektovat. Vznikne-li mezi sběratelem a odborníkem vztah důvěry a záruky nutné diskrétnosti, je možné ho požádat o svolení k publikování nebo o zápůjčku na výstavu.

Je mezi vystavenými díly i nějaké ze zahraničí?
Jediná zápůjčka ze zahraničí pochází z liechtensteinských sbírek. Je to dosud neznámý portrét Rudolfa II. Představuje císaře asi třicetiletého, ještě než byl dekorován Řádem zlatého rouna.

Proč rudolfinské umění pořád tolik láká kunsthistoriky, sběratele i návštěvníky výstav?
Jako metropole Svaté říše římské stala se Praha stala centrem střední Evropy. Vedle významných osobností soudobé vědy zde žili také umělci různého založení. Právě tato rozmanitost umělecké tvorby, kontakty a vzájemné inspirativní ovlivňování umělců, kteří pracovali na rudolfínském dvoře - to je to, co dělá umění na dvoře Rudolfa II. tak přitažlivé a zajímavé.

Kolik zbylo v Čechách po čtyřech stoletích umění z Rudolfinských sbírek?
Pokud se ptáte na to, co ze sbírek Rudolfa II. doložitelně zůstalo v Čechách, potom toho je opravdu málo. Ale v českých veřejných a soukromých sbírkách je uložen docela slušný počet děl rudolfínských mistrů, která byla vytvořena pro jiné objednavatele, nebo opustila po císařově smrti Pražský hrad dříve, než byl konečně pořízen jejich inventář. Ostatně na výstavách rudolfínského umění jsou zápůjčky z našich sbírek vždycky podstatné a nyní se díky soukromým sběratelům počet dochovaných děl na českém území postupně stále zvětšuje. Bez jejich laskavosti a pochopení by tato výstava nebyla možná a veřejnost by se s nimi alespoň na krátkou dobu nemohla potěšit

Nová výstava Slavné sbírky císaře Rudolfa II., jedny z největších, jaké kdy byly shromážděny na jednom místě, potkal krutý osud. Po smrti císaře byly z Prahy odvezeny a rozprodány. Teď je část z nich opět pohromadě. Výstava Rudolfínští mistři – díla dvorních umělců Rudolfa II. z českých soukromých sbírek začíná ve středu12. listopadu a potrvá do 29. března 2015. Koná se ve výstavních sálech hlavní budovy Muzea hlavního města Prahy na Florenci. Vystavena budou díla Bartholomea Sprangera, Hanse von Aachen, Josepha Heintze st., Pietera Stevense, Dirka de Quade van Ravesteyn, Matthiase Gundelacha, Adriaena de Vries, několika dosud anonymních zajímavých rudolfínských děl, a také soubor grafických listů.