Ještě před dvěma lety bojovali o přežití. Kůže pro chlapy ale přežila. A pojede i do Japonska

Vedle téměř sto let starých mašin stojí stoly s notebooky. Na stěně visí kožené opasky, peněženky a brašny vlastní výroby. Tahle hala ve Vršovicích je dílnou, kanceláří, ale i ­showroomem a výdejním místem.

Od ledna budou mít prodejní web v japonštině

Brašnářství Roman Tlustý a ­spol. odsud rozjíždí slušný obchod, od ledna budou mít prodejní web v japonštině. Ještě před dvěma lety přitom firma bojovala o přežití. „Zákazníci nikde, všude jen rostoucí dluhy a beznaděj. Exekutor mi chtěl sebrat stroje. Přemýšlel jsem, zda se oběsit, nebo vzít sekerou exekutora,“ vzpomíná Roman Tlustý.

Netají se tím, že vidina konce živnosti v něm vybudila poslední zbytky sil. Kšefty s­ opravami bot a kožených výrobků za pár stovek nefungovaly, jenže po dvaceti letech dřiny se nechtěl vzdát. Právě tehdy se dal dohromady s kamarádem z mládí, který podnikal v IT oboru. Kamarádem je Ivan Petrův, dnešní ředitel firmy. Do začátků se přidala ještě Zuzana Beránková, společně zvládli dluhy a nepřízni se postavili rozdělením práce.

Ze sklepa k novým prostorů i zakázkám

Shodli se, že budou vyrábět vlastní výrobky z kvalitních materiálů, za rozumné ceny, ve spolupráci s dalšími českými řemeslníky. „Proto máme v názvu to a spol.,“ zdůrazňuje Petrův. Firma se ze sklepa Gorazdovy ulice v centru Prahy přestěhovala, pak ještě jednou.

„Nejprve to byl jen takový kvelb, neměli jsme okna ani zakázky. Začínali jsme s jedním šlapacím strojem, sto let starou singrovkou a ­stolem z Ikey,“ vzpomíná v­ hale ředitel. Opodál v rohu si povídají sekáči. To jsou chlapi, kteří pracují s velkými kusy kůže různých barev: „Je tohle oranžová?“ – „To je jasný Ajax.“ Kolegyně se směje, že mají chlapi omezené vnímání barevných odstínů. Ovšem důležité je podotknout, že firma zatím celý sortiment vyrábí právě a jenom pro pány.

Bez překupníků nemusí šroubovat ceny nahoru

Jak se navazuje na tradice kožedělného průmyslu, který u nás zkrachoval a subdodavatelé zmizeli? „Snažíme se je oživit. Třeba kůže bereme z poslední koželužny u nás na Vsetínsku,“ vysvětluje Petrův. Úspěch firmy dnes podle něj tkví hlavně v naplňování myšlenky: V obchodě to nekoupíte.

„To je náš trik, díky kterému jsme cenově dostupní. Nepřeprodáváme zboží přes žádné prostředníky,“ osvětluje Petrův strategii, která jde proti zvykům tradičních obchodů prodávat třeba kožené tašky běžně za čtyřnásobek výrobní ceny. Pražskému brašnářství pomohl neplánovaně především Facebook, po dvou letech mají dvacet tisíc fanoušků.

„To, co děláme, nazývám strategií rovných zad a hrdého čela. Lidé si nás doporučují, nabalují se další a další jako sněhová koule. Líbí se jim poctivá práce a možnost ovlivnit finální vzhled,“ usmívá se Petrův. Objednávky už chodí z celého světa. „A to jsme pro ně ještě nehnuli prstem,“ směje se ředitel.

Asie se nechytá, až na Japonsko Před dvěma lety vymysleli plán, dnes si vybírají jen kvalitní materiály a vše šijí v Česku. Pravidelně odmítají nabídky na lacinější výrobu z Bangladéše a dalších asijských zemí. Spolupracují ale s lidmi na Třebíčsku, zamíří do jižních Čech a na Karlovarsko. „Vše děláme tak, abychom poskytli doživotní záruku a servis na naše výrobky,“ říká ředitel firmy Ivan Petrův. S jednou asijskou zemí však spolupracují – a rádi. !Kvalitní karabiny a kování nám dodávají z Japonska. Ovšem třeba spony na pásky pro nás dělá česká firma jako před sto lety z mosazi, i když jsou desetkrát dražší než dnešní zinkové,“ zmiňuje.