Jaké role nejraději dabujete?
Na dobré role mám štěstí. Jsem takový dabér vnitřních hlasů, kdy figura něco prožívá a do toho si promlouvá v duchu à la noir filmy. Naopak nemám rád ukřičené věci, to dost odmítám a raději šetřím hlasivky. Ale třeba animáky v kině, zejména ty od Disneyho, Pixaru či Dreamworku, to je poctivá práce.
U animovaných filmů mohou navíc na váš hlas diváci reagovat již přímo v kině, protože se promítají většinou s dabingem.
Určitě. Navíc v případě velkých studií, jako je třeba Disney, je čest dabovat v jejich filmech. Než tuto možnost totiž dostanete, musíte nejprve přijít na konkurz a tvůrci v Americe vás musí následně pro roli vybrat a uznat schopnými ji zvládnout.
Na výsledný dabing je také dostatek peněz a času, nehledně na to, že si v Americe sami ještě výsledný dabing sestříhají, takže pak přicházíte jako dabér znovu na dotáčky.
Asi to bude nejen o kvalitě dabéra, ale také o tom, zda se pro roli hodí, že?
Už se mi stalo, že mě na něco nepřijali z podobných důvodů. Můj hlas byl myslím málo temný nebo veselý, zkrátka se úplně netrefil do nátury postavy.
Na co při své profesi nejvíce dbáte?
Strašně dbám na to, jak roli hraje herec na obrazovce. Člověku jde totiž při dabingu originální hlas herce přímo do uší a do mozku. Když to tedy bude herec hrát blbě, budu i já špatně dabovat. Své sehraje také překlad a úprava do rytmu řeči, což – pokud se podaří, jak má – ušetří dabérovi spoustu času.
Nechybí vám občas ve studiu herečtí kolegové?
Měl jsem velké štěstí, že jsem začínal vedle Borise Rösnera a dalších dabingových es, od kterých jsem se mohl učit. Dnešní dabéři už takovou možnost nemají, protože chodí namlouvat jen svou postavu.
Kterého herce dabujete nejraději?
Obecně je to u nás stále ještě tak, že herci mají své dvorní dabéry. Dnes už se na to sice tolik nehledí, ale například herec Daniel Brühl, který hrál například v Good bye, Lenin!, Rivalech či posledním Kapitánovi Amerikovi, nebo Sam Worthington, hlavní hrdina filmu Avatar, jsou herci, které většinou dělám. Teď třeba pracujeme na třiadvacetidílném seriálu Všemocný, který je o mladíkovi, co po požití speciální drogy získá nadlidské intelektuální schopnosti.
Ten seriál má stejně jako hlavní postava humor, což je mi na ní sympatické. Sžili jsme se natolik, že jsme najednou srostlí, stejně dýcháme a tak. Je to ale i o naučeném rytmu mluvy Američanů, který se od českého liší. Jednou myslíte, že to řekne herec pomalu, a on to vyhrkne, jindy je to přesně naopak.
Stává se vám, že si z dabingového studia odnesete postavu s sebou domů?
Občas se sžijete. Když jsem daboval Supermana ve filmu Superman se vrací, tak jsem byl prostě Clark a chodil sem si po světě s pocitem, že můžu všechno. Samozřejmě člověk pak rychle narazí. Nebo když jsem dělal Avatara, to jsem si připadal, jako bych chodil opravdu po Pandoře, fiktivní planetě Jamese Camerona.
V soukromí preferujete dabing, nebo titulky?
Je jasné, že bude vždycky určitá skupina lidí proti dabingu, a nejde jim to mít za zlé. Já si taky radši pustím film doma s titulky, ale je pravda, že ty titulky jakýmsi způsobem narušují to audiovizuální dílo. Zejména u neanglicky mluvících filmů je pak navíc velmi málo lidí, kteří by to bez dabingu dali. Proto si myslím, že tato profese má stále smysl.
Úroveň dabingu bývá díky velkému množství českých dabingových studií různá. Zaznamenáváte jako profík také občas v televizi nějakou nekvalitu?
Zaznamenávám. U některých lidí mi to nevadí, protože je třeba znám, u jiných mě to naopak může rušit. Snaha o zlepšení úrovně dabingu a o to, aby se nedabovalo na rychlost, u nás byla, ale bohužel se to nepovedlo a někteří skvělí herci potom už tolik nedabovali. K hlavním rolím se pak tedy dostali tací, kteří neměli tolik zkušeností. Na výsledku je pak někdy slyšet, že na to ten člověk prostě nemá, protože mu role nesedí. Dřív dabing dělali herci jako Krampol či Filipovský, tedy lidé s hereckou průpravou, dnes už to není podmínkou. Nejde jen o zkušenosti, ale i o herecké charizma.
Měl jste někdy při dabování vtipný přeřek?
To vyloženě ne, ale jednou jsem narazil na podivný překlad u polského filmu, kde hrál můj oblíbený Daniel Brühl. V některých filmech, záleží na tom, komu jsou určeny, se totiž sprostě mluvit může, u jiných můžete říct maximálně jejda nebo do hájíčka. U gangsterky je to mimochodem pěkně divoký. Moje postava se v tom filmu ráno probudila, zjistila, že zaspala, a hlasitě zařvala: Kurva mat’!, zatímco já měl v textu: Zaspat mi scházelo! Vzhledem k tomu, že mu byla vidět v tváři ta exprese, připadal jsem si při tomhle předabování jako idiot.
Jaký dabing vás v nejbližší době čeká?
Teď mě čeká aktuální řada Her o trůny, což je kultovní věc. Když holkám řeknu, že jsem John Sníh, tak je to hotový. Ale ještě na tom nejsem jako kolegové, kteří svým charizmatickým hlasem promluví a mají holky na talíři.
