Olympijský stadion, na kterém atletické soutěže probíhají, pojme sedmdesát tisíc návštěvníků. Plus k tomu se konají v olympijském parku další soutěže, na které míří další tisíce lidí. A ti se musejí do parku nějak dostat.
Fronta jakou jsem ještě neviděla
Pro mnohé je to nejrychlejší a nejpohodlnější rychlovlakem z nádraží St. Pancras. Tuto cestu jsem zvolila v pátek ráno i já. K mému velkému překvapení jsem při příchodu před nádraží uviděla obrovskou frontu lidí. V tu chvíli mi to došlo. Atletika.
Zatímco v předchozích dnech jsem bez zdržování došla přímo až k vlaku, teď to neplatilo. Fronta se táhla podél nádraží, v ní jako poslušné stádo čekali fanoušci. Musím se přiznat, že jsem se z časových důvodů nečestně předběhla. A kupodivu to většina lidí až na jednoho pána, kterému jsem vysvětlila, že jsem novinář a pospíchám pracovat, vzali všichni v pohodě. Zřejmě jsou zde lidé trpěliví.
Pro příště už vím, a stejnou věc radím i fanouškům, kteří na hry zavítají, že je dobré vyrazit s velikým časovým předstihem. Frontu jsem totiž odhadla na 30 až 40 minut čekání.
