Chytrý telefon má teď téměř každý. V posledních letech získaly místo v tomto zařízení geolokační aplikace. Podstatou je dojít na nějaké místo, chytit nějaké virtuální zvíře nebo najít QR kód. Nejen mladé lidi podobné aktivity donutily k pohybu. Jan Haltmar ale neviděl jen propojení mezi aplikací a danými místy, proto se rozhodl vytvořit Loxper, který jsem si před pár dny vyzkoušela.
Dobrodružství za padesát
Nejprve stáhnout aplikaci a vybrat trasu, kterých je v ní již přes čtyřicítku v různých koutech republiky. V Praze jsou to například trasy Anthropoid, Tři králové, Minipivovary Libeň a Karlín nebo Po stopách golema. Nacházím se na území hlavního města, proto jsem si z těch pražských zvolila trasu vyprávějící o osudu Milady Horákové. Čeká mě sedm kilometrů dlouhá procházka s osmi zastávkami. Lístek stojí padesát korun a slouží prý k podpoře projektu a autorů jednotlivých tras.
První zastávka je na Vyšehradském hřbitově, začínáme optimisticky. Dodávám si odvahy a procházím mezi hroby. Když na mě hrdě hledí busta samotné Milady, projede mnou mráz a zatají se mi dech. Chvíli jen tiše stojím a vyjeveně zírám. V aplikaci si přečtu pár řádků k tomuto místu a odpovídám na otázku: „Která z těchto žen není pohřbena na Slavíně?“ Na výběr mám čtyři jména, chybně tipuji.
Sraz s autorem
Další zastávka je u rodného domu Milady Horákové u Havlíčkových sadů. Když se k místu blížím, pátrám očima v telefonu a hltám informace. „To budete asi vy, co?“ volá na mě někdo z druhé strany ulice. Zmateně zvedám oči z textu a zjišťuji, že je to autor aplikace Haltmar. Společně se přesouváme k Arcibiskupskému gymnáziu, kde Milada studovala.
„Původní myšlenka byla založena na herním principu, ale ukázalo se, že lidé mají zájem spíš o nějakého průvodce a o informace,“ sděluje mi po cestě Haltmar. „Právě pracujeme na nových technologiích. Chceme, aby příběh vyprávěla daná osobnost, bude to vlastně animovaná fotografie. Dál se zabýváme rozšířenou realitou. Přes telefon pak může člověk vidět, jak to místo vypadalo třeba před sto lety,“ dodává. Loxper je komunitní projekt, není za ním žádný investor ani kapitál. „Je to spíš zábava. Když mě děti zlobí, jdu se schovat a vytvářet trasy,“ vtipkuje Haltmar. Původně měla aplikace cílit na turisty, ale větší zájem o ni mají místní obyvatelé. Ti tak chtějí lépe poznat okolí svého bydliště.
Sedmikilometrová procházka
U gymnázia se rozloučíme a já dál pokračuji sama. Viděla jsem dům, kde Milada žila, zastavila jsem se u Petschkova paláce, kde byla mučena gestapem, dostala jsem se ke kanceláři, kde byla zatčena, a na další místa spojená s jejím životem. S otázkami se mi tentokrát dařilo lépe.
Poslední text a úkol na mě čeká u Nové radnice. V nohou mám sedm kilometrů a příjemně jsem zabila odpoledne. Naposledy koukám do aplikace, která mi tentokrát připomíná Miladina slova: „Jdu s hlavou vztyčenou – musí se umět i prohrát. To není hanba. I nepřítel pozbyde úcty, je-li pravdivý a čestný. V boji se padá, a co jiného je život než boj.“
Opět zůstávám jen zaraženě stát, dívám se do telefonu a čtu si tento odstavec dokola znovu a znovu. Pro mou citlivou duši jsem si vybrala hodně silný příběh, který mě pokaždé dostane do kolen. Ačkoli odjíždím lehce otřesená, ještě ve vlaku si vybírám trasu, kterou si projdu příště.